Příběh Hromového klanu I.

Ode mě se nic jako pomoc nečekej. „Jakoukoli věc co by mohla zmírnit to krvácení,“ řekl Duskclaw roztržitě. Ale tu krev to už do těla nevrátí! A navíc, nevíš jak dlouho tam leží a nevíš kolik ztratil krve. Ahh... A když umře co s tím uděláme? On bude spokojený, on potká zase svoji sestru! Tys ho tam nemohla nechat jeho osudu že? Tys ho musela dovléct sem a zatěžovat mě cizími problémy! Naštvaně vzdychl a přešel k Mossfurovi aby si měl šanci lépe prohlédnout jeho újmu. Rain hlavou naznačil ať jde pro ten mech -či co to chce přinést-.

Rainheart roztřeseně přikývla. Opravdu by si nejradši odpočinula, ale nebohý Mossfur, který ležel hned vedle ní byl důležitější. Mlčky se zvedla, ještě jednou rychle pohlédla na Duskclawa a rozběhla se do lesa pro nějaký mech, popřípadě pavučinu. Párkrát viděla svoji kamarádku jak dává na její zranění pavučiny, aby rána přestala krvácet. Mlčky se rozhlížela kolem a hledala něco čím by to krvácení mohla zastavit. Nakonec se ji podařilo najít nějaké pavučiny. Po cestě zpět ucítila myš, a i když byla vyčerpaná řekla si, že za pokus nic nedá. Bohužel byla tak unavená, že se k myši ani nepřiblížila a už ji pod tlapkami praskla větvička. Když se myš ztratila v křoví, s povzdechem se Rain rozešla zpátky k potoku. Tam zamířila rovnou k Duskclawovi a Mossfurovi. "Tady jsou nějaký pavučiny" zamumlala a položila na zem klacík, na který pavučiny namotala. "Moje dobrá kamarádka byla léčitelka a často mi dávala pavučiny na zranění" mňoukla lehce smutným tonem. Vzpomínka na její nejlepší kamarádku, byla i po takové době bolestivá.

„Dobře,“ řekl Duskclaw s letmým pohledem na Rain, „já nevím jak jste u vás v klanu léčili nebo tak, pokračuj ty.“ Já nic nevím a nechce se mi. Doufal že ho poslechne. Vypadala na to že jí na Mossovi hodně záleží, takže negativní odpověď nebyla podle Duska moc pravděpodobná. „Mimochodem u potoka jsem ti nechala vránu,“ připomněl jí. Když si ji nevezmeš já si ji nechám. Teď měli sice jiné starosti, ale taky znamenali, že už se nebude zajímat o toho králíka.

Rainheart vytřeštila oči. "Já?" mňoukla skoro až zděšeně. Vždyť ona o léčitelství nic neví! Ano, její kamarádka byla léčitelka, ale vždy když se rozmluvila o nějakých bylinkách nebo něčem takovém, rychle ji umlčela. Ale tady jde o Mossfura.. Rainheart se zhluboka nadechla a vydechla. To zvládne. Chvíli přemýšlela co by pro něj mohla ještě udělat. "Dotáhl by si ho prosím k tomu potoku? Mohla bych mu ty rány ještě vyčistit. Mezitím zaběhnu ještě pro tu vránu, aby ji někdo neukradl.." zamumlala naštavně. "A s dovolením si ji sním, nejedla jsem hrozně dlouho a ta cesta byla opravdu únavná" s těmito slovy se postavila a ještě než odešla, věnovala Duskclawovi nepatrný úsměv. "A moc díky" mňoukla vděčně a poté už se opravdu vydala k potoku pro tu vránu. Hned jak ji uviděla, málem se ji podlomily nohy radostí. Konečně jídlo. Opatrně vzala vránu do tlamičky, jako kdyby se bála, že se ji pod nosem vypaří. Poté si lehla a se spokojeným předením se pustila do jídla.

Potok

Já? Duskclaw se zamračil. Nerad dělal co mu ostatní řekli i když někomu šlo o život nebo tak. Ona by ho tam dotáhla i sama kdybych ji 'nezmrzačil'. Hlasitě vzdychnul a chytil Mossfura za kůži na krku. Já si vždycky zapříčiním špatnou budoucnost. Duskclaw táhl Mossfura za zvukem bublající vody. Jak rád bych ho do toho potoka hodil. Pomalu, ale jistě se s Mossem došoural až na břeh potoka a tam ho nechal. „Spokojená?“ řekl příkře.

Rainheart si spokojeně olizovala packy. Sice to nebyla kdoví jak velká hostina, ale stále lepší než být hlady. Když Duskclaw dotáhl Mossfura k potoku rychle se postavila, aby se mu mohla věnovat. Z rány na rameni už krev ani nevytékala, na hlavě to ještě tak v pořádku nebylo. Hrudník se mu pravidelně zvedal za což byla moc ráda. "Naprosto" mňoukla Rain s nepatrným úsměvem směrem k Duskclawovi. Opatrně namočila tlapku do vody a poté jí přejela po jeho hlavě. Voda se mísila s krví, což ji v čištění moc nepomáhalo. Takhle nějak to pokračovalo. Když byla se svou prací spokojená, rychle zaběhla pro pavučiny, které nechala kus od potoka a začala mu je dávat na rány. Nebyla v tom nijak zkušená, takže nevěděla jestli to dělá dobře, ale nic lepšího ji momentálně nenapadlo. Rain opatrně vzala Mossfura za srst na krku a odtáhla ho kousek dál od potoka. Poté úlevně vydechla a pomalým krokem zmířila k potoku. Opatrně do něj ponořila zraněnou tlapku. Skyla bolestí, ale už to bylo mnohem lepší než minule. Snad se ji to brzy zahojí..

Mezitím se Duskclaw šel k potoku napít. Musel jít chvilku proti proudu aby nepil vodu smíšenou s krví. Pak zvedl čumák od tekoucí vody a odešel kousek dál. Lehl si do trávy a začal si olizovat tlapku. Zajímalo by mne jestli toho v léčitelství zmůžeš víc než já Rain. Říkáš že jsi měla za kamarádku léčitelku a všechnu práci necháš na mě a mojí síle logicky uvažovat? Zklamala jsi mne. Nijak neměnil svůj nezaujatý výraz a sledoval, co bude Rainheart dělat dál.

Rainheart opatrně vyšla z potoka. Tlapka už ji bolela míň za což byla opravdu ráda. Došla k Mossfurovi a nejistě si prohlédla jeho zranění. Neměla tušení, jestli se to nějak lepší, nebo naopak horší. Obě rány vypadaly pořád stejně. S povzdechem se nakonec rozhlédla kolem. Pohled se ji zastavil na Duskclawovi, který ležel kus od ní. Nejistě švihla ocasem. Voda ji trochu probrala, takže už nebyla tak unavená jako před tím a momentálně by si nejradši s někým povídala. S Mossfurem by asi nevedla zrovna záživný rozhovor, takže tu byl už jenom Duskclaw. Ale bude vůbec chtít si s ní povídat? Neodežene ji pryč s tím, že její společnost je to poslední o co momentálně stojí? Nakonec se rozhodla, že to zkusí. Mlčky vzala svého zraněného kamaráda a opatrně ho dotáhla k tmavě šedému kocourovi. Nejistě si lhela vedle něj a upřela pohled na Mossfura, který ležel vedle ní z druhé strany. Vypadal jako kdyby jen pokojně spal, nebýt těch ran. Lehce sezamračila a poté si položila hlavu na tlapky. Nevěděla co říct, tak se rozhodla, že počká.

Duskclaw se překvapeně podíval na Rainheart. „Víc asi nezmůžeš co?“ řekl s předstíraným zájmem a vzdychl, „odvedla jsi skvělou práci.“ Já bych to možná zvládl líp, ale on si to udělal sám. Za tu krátkou dobu co ho znám už jsem mu pomáhal jednou a to mi stačilo. A navíc...já o léčení nic nevím! Pokud tě bolí tlapka tak sis měla taky najít pavučiny. Takže jsem pro tebe vůbec nemusel lovit! Pozdě... Obrátil pohled k místům, kde tekl potok. Nad představou že by mu někdo čistil rány vodou se mu zježila srst.

Rainheart se usmála. "Díky" mňoukla zamyšleně. "A.. víc asi ne. Já se v léčitelství vůbec nevyznám, i když moje nejlepší kamarádka byla léčitelka" mňoukla lehce smutně. Na mysli ji vyvstala bílá kočka s hnědými fleky po těle a jasně zelenýma očima. Jak moc ji chyběla.. Měla hodně podobnou povahu jako ona. Vždycky ji vyslechla, když ji něco trápilo a dokázala ji poradit ať šlo cokoliv. Mohla se ji svěřit s čímkoliv. "Kdykoliv začala mluvit a týkalo se to léčitelství, hned jsem ji zavřela tlamu" zamumlala pobaveně. Dobře si pamatovala její výrazy, když zjistila, že ji Rain naprosto ignoruje, nebo ji začala nějak vyhrožovat.

„Nicméně, teď by se spíše hodilo, kdybys ji někdy poslouchala,“ řekl Duskclaw, „je vtipné jak si maličkostmi kazíme svoji budoucnost.“ Pokusil se o úsměv a dál hleděl kamsi do dáli. Kamsi, jako by se snažil podívat skrze stromy a vlastně všechno co je za nimi. Nic z toho už stejně nezměním...ani já, ani ty, ani nikdo jiný. Položil si hlavu na tlapky podobně jako Rain a podíval se na Mossfura.

Rainheart si smutně povzdechla. "Taky už jsem nad tím přemýšlela" zamumlala. "Kdybych mohla, tak bych toho změnila ve svém životě hodně" špitla lehce smutně. Rázem se ze smutného výrazu stal naštvaný. "Například, bych nikdy nechodila na tu hloupou noční hlídku!" zavrčela naštvaně. Vztekle zaťala drápky do země a trhla. Podařilo se ji vyškubnout několik trsů trávy, které propálila naštvaným pohledem. Poté se s povzdechem zadívala na nebe poseté hvězdami. "Kdyby si mohl.. co by si ve svém životě změnil?" zeptala se Rain svého společníka zvědavě.

Duskclaw opět zvedl hlavu aby se mu lépe mluvilo. „Pár věcí by tu bylo,“ řekl s pohledem na Rainheart a pak na její tlapku. V poslední době hodně věcí...to jak jsem tě poznal, to jak jsem poznal Mossfura, to jak jsem ti zranil tlapku, to jak jsem vám všem musel nějak pomáhat....jo, je toho hodně. „Mimochodem, co se stalo na noční hlídce smím-li se ptát?“ řekl tišším hlasem.

Rainheart sebou nepatrně škubla. Vyprávět o své minulosti Mossfurovi je jedna věc, ale vyprávět o tom Duskclawovi... to je něco jiného. Ale přeci mu neprozradí nic tak hrozného ne? Jenom mu poví co se stalo.. Nic víc. Noc, kdy jsme přišla o klan" začala vyprávět tiše. "Jsem měla noční hlídku. Měla jsem ji u prázdného koryta ve kterém, kromě bezlistí, protéká řeka. Z nějakého důvodu to koryto bylo prázdné déle než obvykle. Zrovna jsem jim procházela a.." na chvíli se odmlčela. Proč je pro ní najednou tak těžké o tom mluvit? "Najednou jsem uslyšela divný zvuk. Když jsem se otočila, valila se ke mně masa vody. Chtěla jsem z toho koryta rychle utéct, ale nestihla jsem to. Voda mě smetla a já se probudila další den neznámo kde. Šla jsem zpět po proudu a pokoušela se najít svůj klan jenomže.. Ta řeka se po nějaké době rozdělila na dvě části a já nevěděla kudy dál. Tak jsem to vzdala a stala se tulačkou." Když Rain dokončila vyprávění, položila si hlavu na zem a překryla si ji tlapkami aby Dusk neviděl její zmučený výraz. Její klan ji tolik chyběl... Proč musí mít zrovna ona takovou smůlu?

Potok
Tak proč jsi nejdříve nešla jedním směrem a potom nezkusila ten druhý? Co když ten jeden přítok byl jen potok a potok tě jen tak neodnese! Nesmysl. Někdy si říkám že mám asi hodně vysokou inteligenci oproti ostatním. Duskclaw se podíval do jejích modrých očí: „To je mi líto.“ Nebudu lhát, není. „Mimochodem, jak ti chutnala vrána?“ dodal po chvilce. Kterou jsem ti JÁ, milosrdně ulovil.

Rainheart sebou nepatrně škubl když řekl, že ho to mrzí. Vážně je v poslední době nějaký divný... není třeba nemocný? Rain nad svými myšlenky potřásla hlavou a pousmála se. "Jelikož jsem nějakou dobu nejedla, tak to bylo to nejúžasnější jídlo co jsem kdy jedla" uchechtla se. Poté se otočila na Mossfura. "Myslíš, že bude v pořádku?" zeptala se tiše. Dělala si o svého kamaráda starosti. Kdyby se neprobudil.. Duskclaw se zdá, že už ji nějak přijímá, ale stále to nebylo úplně ono. Co já vím.. Třeba se mě za dva dny zeptá jestli si nechci jít zaplavat pokud se bude měnit tímto tempem... Nad tou myšlenkou se musela uchechtnout.

Ne. „Nevím, ale doufám v to,“ řekl Duskclaw. Podíval se přes Rainheart na Mossfura. Jeho rány už snad ani nekrvácely a bylo vidět jak klidně dýchá. Ta věc ho musela trefit do hlavy. Slyšel jsem že kočky někdy po úderu do hlavy zapomenou něco z jejich minulosti. Pro něj by to možná byla výhoda, ale co když mu to Rain řekne a on se z toho zblázní nebo tak něco... šílená představa. Duskclaw švihl ocasem po zemi ze strany na stranu a začal si olizovat packu.

Rainheart si povzdechla. Zatímco ležela vedle svých dvou společníků něco ji napadlo. Děsivá myšlenka která , jak Rain doufá, se nevyplní. Nejistě se otočila Duska. "Duskclawe?" oslovila ho nejistě. "Když jsme se poprvé potkali... Zeptala jsem se tě jestli s tebou nemůžu zůstat pár dní. Pořád to platí? Máš v plánu jednou odejít?" optala se lehce přiškrceným hlasem. Najednou si vůbec nedokázala představit, že by je tenhle prašivec opustil. Svým způsobem si na něj zvykla a možná si ho snad i oblíbila.

Potok

„Zatím tady pořád jsem,“ řekl Duskclaw pobaveně, „myslím že kdybych chtěl někdy odejít, odejdu kdybys spala abys mě za to nestihla zabít.“ Podíval se jí do jejích modrých očí a vybavil si noc kdy se potkaly a ráno následujícího dne. Konec konců, vždy se hodí někdo koho máš při sobě. Podívej se na všechno co jsem pro tebe udělal. Doufám že mi to jednoho dne oplatíš. Trochu se usmál a vrátil se k čištění své srsti.

Rainheart se lehce pousmála. "Takže teď si tě budu radši pěkně hlídat i v noci" zavrněla mírně pobaveně, ale zároveň lehce smutně. Sice neřekl přesně jestli to má někdy v plánu, ale i to co řekl stačí k tomu, aby ji dal nepatrně najevo, že to má někdy v plánu. Ale jestli se někdy rozhodne odejít, doufala, že to bude až za dlouho. Po chvíli ho napodobila. Začala si čistit srst na hrudi. Ani ji to nedošlo, ale stále měla kožíšek od Mossfurovi krve. Nepatrně se zamračila. Proč si toho nevšimla dřív?

Duskclaw se usmál. „Budeš kvůli mě dlouho vzhůru a budeš mne sledovat jak spím?“ řekl pobaveně. Ani si neuvědomoval jak je rád že má Rainheart. Vždycky na ni nahlížel jakoby byla přítěž nebo tak, ale jeho názor se lehce změnil. Byla čas od času vtipná a na všechny věci co mu provedla on sám rychle zapomenul. Nervózně zamrkal. Nechtěl si přiznat nic, co bylo společného s Rain. Dokonce chtěl aby na ni myslel jako na špatnou, ale nějaký vnitřní hlas mu to nedovolil. Jak se mi tohle mohlo stát?!

Rainheart se pousmála. "Když mi slíbíš, že neodejdeš bez rozloučení, tak se budu moci sem tam prospat" zamumlala s úsměvem a hlasitě zívla. Poprvé po dlouhé době se cítila opravdu dobře. Konečně si s někým mohla normálně popovídat. Najednou mlčky zvedla pohled k nebi. Hvězdy jasně zářily a Rain se na chvíli zamyslela, jestli se na ně dívá i někdo jiný z jejího klanu. Nepatrně sebou trhla a potřásla hlavou. Na tohle teď myslet nebude. Po chvilce se zase sklonila ke svému kožíšku a začala si olizovat srst na rameni a následně packy. Ta krev zrovna nejlíp nechutnala, ale co by pro svůj krásný kožíšek neudělala?

„Mohl bych to zkusit,“ řekl Duskclaw vlídně. Všimnul si že se k Rain začal tuhle noc chovat jinak než obvykle. Už to ani nebylo kvůli tomu králíkovi co jí ukradl. Nějaký vnitřní pocit mu říkal že k Rain má jisté city, které nemůže nijak změnit. Teď bych docela rád zapomenul na to se stalo, ale myslím že už není cesty zpět. Nervózně zacukal vousky a pohlédl stranou. Letmo pohlédl ke hvězdám a pak zpátky dolů. Jsem s ní jen pár dní a už jsem se zbláznil. Myslím že má problém, měl bych s tím něco dělat

Rainheart se stále snažila zbavit krve ze svého kožíšku. Trošku ji měla i na boku, ale na to aby si ji umyla, byla až moc líná. Zítra by si konečně mohla jít zaplavat. Už nad tím přemýšlí delší dobu, ale zatím se k tomu nedostala. Hlavu si mlčky opět položila na tlapky a lehce se pousmála. "Pokud odejdeš bez rozloučení, tak si tě najdu" zavrčela a výhružně na něj pohlédla. Svým způsobem si ho oblíbila až moc na to, aby ho nechala odejít bez rozloučení.

Duskclaw se zasmál: „Uvidíme až se to stane, ale zatím to v plánu nemám.“ Znovu se podíval do jejích modrých očí. Velice pravděpodobně už by nedokázal odejít bez rozloučení... vlastně ani s ním ne. Nedokázal si představit jak moc by se bez Rain nudil. Nikdy neměl rád moc koček kolem něj, ale jedna Rainheart bohatě stačila. Usmál se a položil si hlavu na packy jako to udělal před tím. Už se mu chtělo celkem spát. Byl to dlouhý den a dlouhá noc, která ještě nekončila. Obrátil zrak ke hvězdám a pak zpátky na svoje tlapky.