Příběh Hromového klanu I.

Mossfur zaváhal. "Ne, to není. Mělo by být?" řekl více chladně, než měl v úmyslu. Věděl, že se na něj Rainheart dívá, ale on si dal hlavu na tlapky a znovu se podíval na spícího Duskclawa zamyšleným pohledem. Děsila ho myšlenka, že zapomněl na něco velmi důležitého. Věděl, že ho tato myšlenka bude děsit ještě hodně dlouho. Co kdyby na něco zapomněl? Co když je Rainheart jeho sestra nebo Duskclaw jeho bratr a on o tom neví? Doufal že ne, protože na svůj klan si pamatoval. Pamatoval si i na jeho rodinu. Před očima se mu objevilo tělo bezvládné Snowwing ležící pod stromem. Stáhl uši dozadu a nešťastně se podíval směrem kde byl Duskclaw. Na tohle jsem si nepotřeboval vzpomenout. Řekl si smutně v duchu. Potom se zamyslel Ne.. Rainheart ani Duskclaw mojí sourozenci určitě nejsou. Pomyslel si a otřásl se nad myšlenkou, že by měl být Duskclaw jeho bratr. Přesto si, ale nepamatoval kdy ty dva poznal, což ho výrazně zneklidnilo, ale byl rád, že si pamatuje kdo Duskclaw a Rainheart jsou. Poté se na Rainheart podíval provinilým pohledem a řekl "promiň,".
Mossfur si smutně povzdechl a znovu se podíval na spícího Duskclawa a stále se z hlavy snažil dostat myšlenky na mrtvé tělo Snowwing a myšlenky na to, že možná zapomněl něco důležitého.

Rainheart na něm poznala, že něco není v pořádku. Lehce zamračeně si ho prohlédla. Proč je na mě takový? Já se mu jen snažím pomoct! S povzdechem si znovu olízla packu a prohlédla si ju. Byla to ta zraněná. Zranění se tedy už dávno zahojilo, teď tam měla jen jizvu, která snad po čase taky zmizí. Nejistě ju položila zpět na zem a klidně se na Mossfura podívala. "Zeptám se tě jen jednou" mňoukla po nějaké době. "Stojíš o moji pomoc nebo ne?"

Mossfur zaváhal. Nevěděl co odpovědět. Podíval se na Rainheart váhavým pohledem a nakonec se posadil. Snažil se ignorovat bolest v hlavě, která se znovu hlasitě ozvala, když si sedal, ale pohled měl plný bolesti takže to bylo k ničemu platné. Nebavilo ho jen ležet a věděl, že dneska si stejně zase lehne, protože půjde spát. "No..." začal váhavě. Nechtěl říkat ne, ale nechtěl říkat ani ano. Obě odpovědi mu byly nepříjemné, ale on si jednu musel vybrat. Znovu ho zaujal jakýsi trs trávy a on do něj začal šťouchat, jakoby doufal, že z něj vypadne nějaká odpověď. "Já.. já nevím," řekl nakonec, s touto odpovědí si připadal nespokojený, ale nechtěl přemýšlet, jestli o její pomoc stojí nebo ne. Neodvážil se na ni podívat, tak jen šťouchal trs trávy a čekal až Rainheart odpoví.

Rainheart se uchechtla. Vlastně tuhle odpověď čekala tak proč ji to překvapuje? "Nech mě hádat" mňoukla naprosto klidně a klidně se na něj taky podívala. "O moji pomoc nestojíš, ale nechceš mě ranit... je to tak?" zeptala se a přivřela oči. Proč se vlastně snažím o něj starat? Vždyť mi to stejně oplácí tak, že jenom vrčí... Rain se zahleděla na nebe. Slunce už skoro zapadlo a na nebi se začali objevovat první hvězdy. A není takový jenom protože zažil ten šok? Není jenom po tom probuzení trochu mimo? Neměla bych ho více chápat? Rain se trochu zamračila a nejistě švihla ocasem. Ale mohl by se chovat trochu mileji...

Mossfur posmutněl, když uslyšel jak se Rainheart zasmála a když vzhlédl uviděl jak se na něj Rainheart dívá s přivřenými oči. Jakmile se na ní podíval, podívala se na nebe. Pochyboval, že by si vůbec všimla, že se na něj dívá. "Ne, to vůbec ne!!" řekl rozechvělým hlasem. "Nebo.. já... já vážně nevím řekl a v jeho obličeji se objevil upřímný smutek. Teď mě určitě nesnáší. Ty myší mozku! Proč ses choval tak jak ses choval?! Mossfur si smutně povzdechl.

Rainheart se na něj nejistě podívala. "Mossfure... ty teď pomoc potřebuješ. Si zraněný a zesláblí. Chápu, že si z toho všeho úplně mimo, ale já ti pomoct musím" mňoukla a klidně se mu zadívala do očí. Poté hlasitě zívla. Mohla bych jít spát.. zítra mě bude stát dost energie až budu tomu chudákovi čistit rány. Když byl mimo, alespoň to necítil.. Mlčky ho olízla mezi ušima, aby mu dala najevo, že se na něj nijak nezlobí a poté si položila hlavu na tlapky. "Dobrou noc Mossfure" zamumlala a s lehkým úsměvem zavřela oči. Je hezké mu říct "dobrou" s jistotou, že mě slyší..

Mossfur se na ni zaraženě podíval. "Já.. no.. do.. dobrá," vykoktal a vděčně se na Rainheart podíval. Byla na něj hodná, což ho potěšilo. "No.. tak.. tedy dobrou," řekl. Rainheart měla zavřené oči, tak Mossfur využil toho, že ho nevidí a postavil se. Postavení se obešlo bez nějakých velkých bolestí hlavy, což ho uspokojilo natolik, že si znovu sedl a spokojeně se zadíval na oblohu. Byla tak okouzlující. Mossfur měl chuť podívat se na Rainheart, při představě okouzlujících věcí, ale místo toho dál sledoval oblohu.

Mossfur několikrát zamrkal a potom unaveně zívl. Na to. že jsem spal kdo ví jak dlouho, jsem celkem dost ospalý. Pomyslel si a pousmál si. Potom si lehl ve stejnou pozici ve které se probudil a usnul.

Duskclaw se probudil do příjemně studené noci. Měsíc už putoval po obloze obklopen spoustou třpytivých hvězd. Nezdálo se mu, že by spal nějak přemrštěně dlouho. Obrátil zrak směrem kde ležel Mossfur.  Nevypadá to že by se toho nějak přemrštěně moc změnilo. K jeho rozhořčení, v jeho zorném poli -které zaplňoval hlavně Mossfur-, byla i Rain která spala vedle něj. Skoro se neznají, nemluví spolu a nechodí spolu na lov, a přes to všechno ho má pořád ráda. Není to fér! Naštvaně zatřásl hlavou a otočil se směre k potoku. Během toho jak spal mu vyschlo u tlamičce. Popošel pár kroků aby se napil chladné vody. Sklonil hlavu a začal pít. Voda byla chladná a příjemná, těžko by se dalo předpokládat, že může být tak nebezpečná. Zvedl hlavu a ohlédl se na Mossfura s Rainheart. Pomalu zamrkal a přemýšlel co teď bude dělat.

Rainheart se zavrtěla a zamručela. Pomalu pootevřela oči, a když zjistila, že je stále noc, v duchu zaklela. Přetočila se na druhý bok a zavřela oči doufajíc, že ještě usne. Spánek však nepřicházel, proto se přiměla postavit. Protáhla se a hlasitě zívla. Moc toho sice nenaspala, ale nijak moc unavená nebyla. Mlčky se posadila a olízla si tlapku. Rychle pohledem zkontrolovala Mossfura ležícího vedle ní. Naprosto klidně spal, Rain by řekla, že to co se včera stalo byl jen sen, ale nedojedený kos kus od Mossfura tuto myšlenku vyvrátil. Rain se znovu protáhla a postavila se, když v tom si všimla Duskclawa u potoka. Nepatrně se usmála a pomalu k němu zamířila. "Normálně bych řekla "Dobré ráno", ale tentokrát to budu muset pozměnit na dobrý večer" mňoukla s pobaveným úsměvem když k němu došla.

Mossfur sebou škubl, čímž si přivodil ještě větší bolest hlavy a s tichým syknutím se probudil. Povzdechl si a podíval se před sebe. Byla noc, takže asi nespal moc dlouho, ale když uslyšel Rainheartin hlas někde za ním, otočil se. Duskclaw i Rainheart byli vzhůru. Oba byli u potoku. Pousmál se a s námahou si sedl -při čemž se mu v obličeji objevil bolestný pohled- . Opatrně se postavil a přemýšlel jestli mu ta bolest hlavy stojí za tom aby se trošku prošel. Přece jenom potok byl opravdu jen pár kroků od místa kde stál. Pomalým a opatrným krokem k nim došel. Při každém kroku se ozvala velká bolest v hlavě, ale on i přes to šel dál. Když k nim došel, spokojeně si sedl vedle Rainheart, které věnoval velmi provinilý pohled a poté se podíval se Duskclawa. Chtěl vidět jeho reakci, i když tušil, že asi bude negativní.

Duskclaw se otočil na Rainheart a chtěl něco říct, ale pak se za ní objevil Mossfur. Tehdy mu došli slova Vykulil oči jakoby viděl ducha. O-on se probudil?! Tohle jsem nečekal- tohle se nemělo stát! Běž si zpátky lehnout, běž si zpátky lehnout! Potřásl hlavou, aby se ujistil, že to není přelud. Nebyl. Mossfur tam stál, živý a zdravý jako by se nic nestalo. Proč tě našla ona a ne já?! Nechal bych tě tam ležet a vykrvácet! Pozdě Dusku, pozdě. Myší mozku! Překvapeně zamrkal a snažil se něco říct: „T-ty....“

Rainheart se na něj tázavě podívala. Ano, to jsem já Rainheart, těší mě. Když se chystala něco říct, uvědomila si, že se Dusk nedívá na ni, ale na něco za ní. Mlčky se otočila a doširoka se usmála, když spatřila Mossfura. "Dobrý večer Mossfure" mňoukla a přátelsky se na něj usmála. Poté se otočila na Duskclawa a vyprskla smíchy. Výborně Mossfure, tohle se ti povedlo pomyslela si pobaveně při pohledu na Duska. "Teď by ses měl vidět" zavrněla pobaveně směrem k Duskclawovi a snažila se znovu nerozesmát.

Mossfur se na Rainheart vděčně usmál, pořád se cítil velmi provinile tak jen řekl Dobrý večer," provinilým hlasem. Poté se nervózně podíval na Duskclawal. Jestli po tobě Duskclaw skočí, tak si za to můžeš sám! neměl ses ukazovat! Nejistě švihl ocasem "No.. Ano jsem to já," řekl pomalu. Rainheart zjevně vypadala, že jí Duskclawův pohled přijde nesmírně vtipný, ale Mossfur z něj dostal strach. Z Duskclawa měl tak nějak vždycky strach. A..Ahoj..?" řekl a snažil se potlačit vystrašený tón, který se mu docela dobře povedlo zamaskovat nervózním tónem.

Co se to děje? To jsme všichni v nějakém šíleném snu nebo co?! A ona se tomu ještě směje! Duskclaw znovu zatřásl hlavou aby se ujistil že je v realitě. Snažil se najít něco co by mu dalo aspoň pocit toho, že stále spí, ale úleva se nedostavila. ...Řekněme že nesním. On se vzbudil když jsem spal a první co uviděl byla... Rainheart. Proč nic neřekla? Určitě se spolu na mě domuluvili a tohle všechno musí být nějaký hloupý žert. ...S tímhle se nedá žertovat, nedává to smysl. Zamračil se a přejel pohledem zpátky na Rain a pak saze na Mossfura. „Ahoj...? Ahoj!?,“ vyprskl rozhořčeně, „co tohle všechno má znamenat?!“

Rainheart se zhluboka nadechla aby se znovu nerozesmála. Šlo to hodně těžce, ale nějak to zvládla. "Uklidni se prašivče" mňoukla pobaveně směrem k Duskclawovi. Ach Mossfure, tohle se ti fakt povedlo... Musíš mě to naučit. Duska se mi naštvat už povedlo, ale vystrašit ne. Rain se protáhla a hlasitě zívla. "Řekněme, že Mossfur přes noc umřel a teď povstal z mrtvých aby tě mohl strašit" mňoukla s úšklebkem a olízla si packu. "Že jo?" dodala po chvíli a otočila se na Mossfura. No vážně.. to mu nedojde, že se prostě vzbudil? Já z toho taky byla prvně v šoku, ale potom jsem se nadšením málem zbláznila! Ale stále bych měla vzít v potaz, že Dusk Mosse moc rád nemá... nevadí.

Mossfur stáhl uši dozadu -při čemž si odpustil bolestné syknutí- a vystrašeně se na Duskclawa podíval. On mě určitě zabije! Když Rainheart řekla svůj "vtípek" propálil jí nepřátelským pohledem, který se znovu změnil v provinilý. [b]"Ne! Nezemřel jsem. Tedy aspoň doufám. Ne. Vzbudil jsem se, když jsi spal, ale mezitím jsem zase usnul, takže ne, neumřel jsem," vysvětloval honem a při tom se díval z Rainheart (na kterou se díval provinilým pohledem) na Duskclawa (na něj se díval vystrašeným pohledem. Ahh.. Rainheart ten "vtípek" sis mohla odpustit.

Duskclaw přejel oba ostrým pohledem. Zastavil se Rainheart a zamračil se na ni. Myslíš že jsem kotě abych uvěřil něčemu takovému? Myslíš že jsem tak hloupí? Ty jsi hloupá! Nesouhlasně zastříhal ušima nad svojí vlastní myšlenkou. Vždycky si říkal jak je Rain zbytečná a nezajímavá, ale sám s tím vnitřně nesouhlasil. Zatřepal hlavou a obrátil zrak k Mossovi: „Nějak mi to došlo.“ Chladně ho probodl pohledem a zahleděl se do jeho zelených očí. Ale byl bych možná radši kdybys umřel. Zaškubal fousky a švihl ocasem ze strany na stranu.

Rainheart si povzdechla. "Kazíš zábavu" mňoukla lehce zamračeně směrem k Mossovi. Na tváři ji ovšem hrál pobavený úsměv. Poté si olízla packu a čekala co bude dál. Trochu se zamračila a oba své společníky si prohlédla. "A to je všechno?" mňoukla lehce zmateně. "Takovou dobu jste se neviděli a řeknete si "ahoj"?" Bylo ji jasné, že se ani jeden zrovna v lásce nemají, ale stejně doufala, že řeknou třeba "rád tě vidím" nebo "vítej zpět mezi živými". Na oko zoufale potřásla hlavou a sklonila se k potoku aby se napila. Proč mám tak divný společníky...

Mossfur se na Rainheart zoufale podíval. Rainheart, ty nabíháš tomu, aby po mě skočil a jedno ránou mě zabil! "No.. já.. já.. nevím.. ale.. ahh.." Mossfur vůbec nevěděl co říct a tohle bylo tak jediné, co ze sebe dostal. Znovu věnoval Rainheart, zoufalý pohled, který vystřídal provinilý pohled. Cítil se hodně provinile ohledně toho rozhovoru s Rainheart, když se probudil a měl v plánu jí to někdy vynahradit. Teď se však zmohl jen na provinilé pohledy.

Co bych měl jako říkat někomu co tu tak dlouho jen ležel? Jo, vím co by se dalo říct a on toho má mnohem méně co by mohl říct, ale nebudu mu říkat nic. Řekni mu něco sama! Duskclaw zakroutil hlavou a zaškubal fousky a odpověděl na Raininu 'otázku': „Jo.“ Věnoval jí znechucený pohled a otočil se zpátky na Mosse. „Já nemám co říct,“ dodal, aby ho neviděla v tak špatném světle. Švihnul ocasem ze strany na stranu a zabodl pohled hluboko do Mossfurových očí.

Rainheart se s povzdechem narovnala a na oko zoufale potřásla hlavou. "Vy jste fakt marní" zamumlala Rain a trochu se zamračila. Mossfur si to sem v klidu nakráčí, řekne "Ahoj" a Duskclaw na něj jenom prská.. Alespoň že Moss umí trochu normálně pozdravit. Ve chvíli kdy si Rain olizovala packu se zarazila. Tak moment.. Zamračeně se podívala na Mossfura. "A co tady vůbec děláš? Neměl by si náhodou ležet a odpočívat?" zavrčela a probodla ho naštvaným pohledem. "Koukej si jít zase lehnout! Takhle se nikdy neuzdravíš!" dodala a strčila do něj hlavou, aby ho donutila postavit se. A aby si Duskclaw nemyslel, že nic neprovedl a jediný špatný tu je Mossfur, zamračeně se na něj podívala se slovy "A ty by ses mohl chovat trochu příjemněji."

Když se Duskclaw podíval do Mossfurovým očích, stáhl uši a nervózně polkl. Poté si uvědomil, že na něj Rainheart mluví, tak věnoval svoji pozornost jí. Strčila do něj hlavou a on se neochotně postavil. Podíval se na ní zamračeným pohledem a švihl ocasem. Ahh.. proč já?.. Teď si opravdu nechci jít lehnout. Povzdechl si a podíval se do země."Přišel jsem pozdravit Duskclawa, což.. asi byla chyba.. Půjdu si lehnout za chvíli," řekl tiše a dal si záležet aby první část řekl co nejvíce potichu to šlo, aby ho Duskclaw neslyšel a podíval se na Rainheart prosebnýma očima.