Příběh Hromového klanu I.

Rainheart sebou nepatrně trhla. Nechtěla aby se všichni MUSELI zdržovat poblíž potoka. Chtěla jen mít jistotu, že ji Moss nebo Dusk neopustí. Proto ji vyděsilo když se Duskclaw tak dlouho nevracel a zanedlouho ho našla spícího poblíž území dvounožců. Stačilo by kdyby ji řekl, že se zdrží, nebo se vrátil k potoku, aby si zbytečně nedělala starosti. Mlčky se postvaila a než se nadála, ten prašivec vyrazil k potoku. Rain se trochu zamračila, ale nic neřekla. Mlčky ho doběhla. Nemusela se ani moc namáhat, jelikož šel Duskclaw docela pomalu. Rain nstražila uši a nejistě si ho prohlédla. Zraněný není... třeba je jenom unavený. Rozhodně tak vypadá.

Duskclaw zpomalil. Chtěl zkontrolovat jestli za sebou slyší její kroky. Všechny zvuky, ale přehlušil sílící zvuk tekoucí vody. Cesta uběhla rychleji něž čekal - pokud tady nejsou dva potoky-. Slunce svítilo nad hlavou a kolem něj byl shluklí houf bílých mráčků. Už si ani nepamatoval jak dlouho už neviděl déšť. Vlastně... já můžu být rád.
Netrvalo dlouho a mezi kmeny stromů zahlédl tekoucí vodu v potoce. Mossfur stále ležel na stejném místě -nečekaně-. Přidal do kroku a schoulil se do klubíčka několik liščích délek od něj. Zakryl si oči packami a doufal, že ho už Rain nebude rušit. Pod tíhou svojí dlouhodobé únavy spokojeně usnul.

Rainheart ani nedošlo, že už došli k potoku. Když Duskclaw ihned zamířil pryč, povzdechla si a zamířila k Mossfurovi. Bylo ji jasné,že teď nechce být rušen a štvát ho teď vážně nechtěla. Už tak je to mezi námi teď napjaté... A kdo za to může? Rain potřásla hlavou. Nad touto otázkou bude přemýšlet až potom. Mlčky se posadila vedle spícího Mossfura a olízla ho mezi uši. Doufala, že se co nejdříve probudí. Rychle mu zkontrolovala rány a poté se postavila. Mohla by se jít projít, možná zkusit něco ulovit. Přeci jen, nic lepšího na práci zrovna nemá..

Mossfur otevřel oči. Díval se do lesa. Měl chuť se postavit a protáhnout se, ale bolela ho hlava, takže si to rychle rozmyslet. Místo toho zapátral v paměti nad svými sny. "Třeba se mi jednou můj sen splní," řekl, pousmál se a až potom si uvědomil, že to řekl nahlas. Doufal, že ho nikdo neslyšel, ale kdyby jo, tak s tím stejně nic nezmůže. Začal přemýšlet nad tím, kdy šel spát, protože si to nevybavoval. Nepamatoval si, že by šel spát. Povzdechl si a otočil se, díky čemuž ho hlava začala bolet ještě víc než předtím. Tiše syknul bolestí a vzhlédnul. Uviděl Rainheart, která stála téměř vedle něj. Podíval se na ní překvapeným pohledem a začal si v duchu nadávat za to, že to co řekl, řekl nahlas a ne v duchu.

Rainheart se chystala vyrazit do lesa, když v tom se zarazila. Celá ztuhla a srst se ji naježila. Ten hlas neslyšela kdo ví jak dlouho, ale stejně ho hned poznala. Na chvíli nebyla schopná jakkoliv se pohnout. Nakonec se donutila stočit pohled směrem k Mossfurovi. Ležel stále vedle ní, ale tentokrát se na ni díval. Rain vykulila oči a pootevřela tlamičku. Musela vypadat hodně vtipně, ale to ji bylo momentálně jedno. Seber se ty myší mozku! Mossfur se probudil! To na něj budeš jen beze slova zírat? Její ohromený výraz se rázem změnil na šťastný. "Mossfure!" vyjekla nadšeně a hned nato se k němu posadila a začala ho horlivě olizovat mezi uši. "Díky hvězdnému klanu, že jsi vzhůru! Ani nevíš jak jsem se o tebe bála!" mňoukla lehce roztřeseným hlasem. Cítila jak se ji do očí hrnou slzy. Radostí začala příst zatímco Mossfura stále olizovala mezi uši. "Už jsem si myslela, že se nikdy neprobudíš!"

Mossfur si nebyl jistý co se to právě stalo. Rainheart říkala, že si myslela, že už se Mossfur nikdy neprobudí, což nepochopil. Zaraženě se díval do nikam a uvědomoval si, že Rainheart zněla opravdu šťastně, když ho uviděla. Ale proč? Spal snad déle než bylo normální? Co se stalo? Mossfur zatřásl hlavou a okamžitě poznal že to neměl dělat. Znovu sykl bolestí a uvědomil si, že ho Rainheart olizuje mezi ušima. Usmál se, ale v tuhle chvíli chtěl vědět, co se stalo. Pomalu, aby se to obešlo bez dalšího bolestného syknutí, kvůli bolesti hlavy, uhnul hlavou, aby ho Rainheart přestala olizovat. Potom se opatrně postavil (což se neobešlo bez bolesti hlavy) a podíval se na Rainheart. "Jak to myslíš?" zeptal se a dal si záležet na tom, aby se jeho hlas nemísil s bolestí, kvůli hlavě. I když se mu to moc nepovedlo.

Rainheart se na něj vyjeveně zadívala. Poté potřásla hlavou. "Koukej si zase laskavě lehnout!" zavrčela a probodla ho starostlivým pohledem. Poté si povzdechla a přemýšlela co říct. Očividně si nepamatuje jak ten jeho lov skončil.. Ale jak mu to mám co nejopatrněji říct? Rain nejistě švihla ocasem a jemně ho olízla mezi uši. "Ten lov na který jsme spolu šli si určitě pamatuješ ne? mňoukla váhavě. Ani nečekala na odpověď a nejistě pokračovala:"Když se mi podařilo něco chytit, vrátila jsem se sem. Když si se, ale dlouho nevracel, tak jsem se tě vydala hledat, jelikož jsem o tebe měla starost a..." Rain naprázdno polkla a nejistě se zadívala na své packy.

Mossfur se na Rainheart vzdorovitě podíval, neměl v plánu si lehnout, ale aby byla Rainheart alespoň z části spokojená, sednul si. Potom začal pátrat v paměti. Znepokojilo ho, že si žádný lov nepamatoval. "Ne.. asi si ho nepamatuju," řekl nervózně. Nejistě švihl ocasem. Čekal, že Rainheart bude pokračovat, ale ta se dívala na svoje packy a nevypadala úplně, že by se jí o tom chtělo povídat. On to však chtěl vědět, podíval se na ní zamračeným pohledem a zeptal se "Co se stalo?"

Rainheart znepkojilo, že si ten lov nepamatuje. Taky ji znepokojilo, že si pouze sedl, ale rozhodla se to neřešit. S povzdechem se na něj podívala. "Já.. šla jsem po tvém pachu a ten vedl směrem k hromové stezce" pokračovala lehce rozechvěle. "Našla jsem tě na kraji hromové stezky.. Byl si celý od krve a vůbec si se nehýbal. Na hlavě si měl hodně ošklivou ránu a ta na rameni se ti taky musela otevřít. Pravděpodobně tě srazila příšera." Rain na chvíli zavřela oči a přemýšlela jak pokračovat. "Upadl si do bezvědomí a.. byl si mimo několik dní" mňoukla a váhavě se mu zadívala do očí.

Mossfur se zatvářil jako by do něj uhodilo. "COŽE?!" vykřikl překvapeně a postavil se. Následovně bolestně vyjekl a znovu se posadil a bolest v hlavě byla téměř nesnesitelná. Nevěděl co jiného říct, ale asi nic jiného říkat nechtěl. Teď už se ani nedivil, že si nepamatoval nějaký lov, když ho srazila příšera, i když ho to celkem dost znepokojilo. Nevěděl co má dělat, tak se jen nešťastně podíval na Rainheart a čekal až něco řekne.

Rainheart vyskočila na nohy a posadila se hned vedle Mossfura, aby se o ni popřípadě mohl opřít. Starostlivě ho olízla mezi uši a opatrně se k němu přitiskla. "Ja vím, že je to asi šok, ale hlavní je, že seš v pořádku" mňoukla váhavě. Nikdy nebyla moc dorá v utěšování. "Měl by sis lehnout a odpočinout si. A určitě musíš mít hrozný hlad, mohla bych ti jít něco ulovit." Mezitím co mluvila, starostlivě si ho prohlížela. Poté ho znovu několikrát olízla mezi uši a čekala na jeho reakci.

Mossfur tiše zavrčel a zaryl drápky do země. Byl na sebe naštvaný a ani nevěděl proč. Podíval se na Rainheart popuzeným pohledem. "Proč si nepamatuju ten lov a.. a vůbec.." Mossfur nevěděl proč to právě řekl, když stejně znal odpověď. Ignoroval Rainheartinu poznámku o tom, že musí mít určitě hlad. Pořádně ani nevěděl jestli má, nebo nemá hlad. Podíval se na svoje drápky. Takže mě srazila příšera. Kolik koček, které srazí příšera přežijí? Třeba stejně zemřu z následků zranění. Nebo se mi možná poškodila paměť a já zapomněl na něco velmi zásadního. Mossfurův pohled se změnil na vystrašený.

Rainheart mu věnovala starostlivý pohled. "Mossfure.. vím, že je to šok a teď to bude nějaký čas pro tebe trochu těžší, ale seš naživu a v pořádku. Sice si zapomněl na ten lov, ale mohlo se stát něco mnohem horšího. Mohl si zapomenout na více věcí." Rain ho už po několikáté olízla mezi uši. Dělala to skoro bez přemýšlení. Musí to pro něj být hrozný šok.. Vždyť mohl umřít! Rain se nad tou myšlenkou otřásla. Nakonec se opatrně postavila a šťouchla do svého kamaráda čumáčkem. "Teď si musíš hlavně odpočinout. Potřebuješ klid. Já ti mezitím donesu něco k jídlu. Budu zpět dříve než řekneš myš, ano?"

Mossfur se na Rainheart podíval. "Myš" řekl a usmál se. "Spal jsem dost dlouho! Nepotřebuji odpočívat!" Znovu se postavil. Podařilo se mu postavit se aniž by dal najevo, že ho bolí hlava. Ale myslel si, že mu to šlo poznat na očích. Nechtěl aby odešla, ale ani se jí nechtěl podívat do očí a proto se rozhlédl po okolí. Uviděl spícího šedého kocoura, který ležel několik liščích délek od nich. Chvíli se na něj díval, než si vzpomněl, že je to Duskclaw. Byl rád, že si pamatuje kdo je Duskclaw zač, i když bez Duskclawa by se asi obešel. Věděl, že se na Duskclawa dívá zamyšleným pohledem, ale doufal, že si toho Rainheart nevšimla. Pochyboval o tom, ale doufal v to.

Rainheart si povzdechla. Fajn... doufám, že nebudeš tak tvrdohlavý jako Duskclaw. "Lehni si a odpočívej. Můžeš mezitím hlídat Duskclawa, ale dokud se nenajíš a já se ti nepodívám na rány tak budeš ležet, je ti to jasné?" Rain ho probodla varovným pohledem. Doufala, že neude protestovat. A jestli jo, tak to půjde po zlém. Nemám náladu se s tebou hádat. Jestli se ti něco kvůli těm zraněím stane... Rain si ho klidně prohlédla a doufala, že si lehne. Hlavně nám to nedělej ještě těžší.. Chci ti jen pomoct.

Když Mossfur uslyšel Duskclawovo jméno, přestal se na něj dívat. Neměl chuť ležet dál. Otevřel tlamičku, aby mohl zaprotestovat, ale zarazil se. Znovu se podíval na Duskclawa a cítil jak se mu při druhém pohledu na něj ježí srst a v jeho obličeji se objevil tázavý pohled. Jak asi na moji nehodu reagoval on? Pomyslel si nevrle. Potom opatrně zatřásl hlavou a pokusil se ignorovat bolest hlavy, i když se mu to moc nepovedlo. Potom si uvědomil že se na něj Rainheart dívá, tak jí pohled opětoval. Bylo mu jedno, že se na něj dívá varovným pohledem. On se jen provinile usmál a téměř proti své vůli si lehl, položil si hlavu na tlapky a koukal se na Duskclawa.

Rainheart se spokojeně usmála. Poté se beze slova otočila a zamířila do lesa. Nechtěla se nikde nijak zdržovat, jenom něco uloví a rychle poběží zpátky za svými společníky. Po nějaké době se zastavila a zavětřila. Na tváři se ji objevil úsměv když ucítila kosa. Přikrčila se a potichu zamířila směrem, kterým cítila svoji budoucí kořist. Zanedlouho ho uviděla. Ještě více se přikrčila a nastražila uši. Po chvíli se prudce odrazila a než stihl kos odletět, zakousla se mu do křídla, čímž mu znemožnila možnost útěku. To by bylo pomyslela si s úsměvem když brala kosa do tlamičky a mířila zpět k potoku. Po cestě se ji podařilo najít nějaký pavučiny, aby mohla Mossovi vyčistit ránny. Jen pro jistotu. Když dorazila k potoku, položila kosa a klacek s pavučinami před Mossfura. "Jsem zpět" oznámila lehce pobaveně, kdyby ji náhodou nepostřehl.

Mossfur se celou dobu co byla Rainheart pryč, znuděně díval na Duskclawa. Když přišla, nepodíval se na ni, jen otráveně řekl "dobře," a podíval se na kosa, kterého před něj položila. Očichal ho, odstrčil ho a dál sledoval Duskclawa. Potom se zadíval někam vedle něj. Neměl na jídlo chuť, i když ten kos voněl dobře. Byl Rainheart vděčný, že je na něj tak hodná, ale nevěnoval jí žádný vděčný pohled. Nevěnoval jí žádný pohled, namísto toho jí jen otráveně řekl "dobře". Stáhl uši dozadu a začal si v duchu nadávat. Kvůli bolesti hlavy nemohl vyskočit na nohy a vymluvit se na to, že třeba půjde do vody nebo na lov. Pochyboval, že by ho Rainheart na lov vůbec pustila. Přemýšlel jestli by se na Rainheart neměl podívat a něco jí říct, ale nechtěl se Rainheart podívat do jejích krásných modrých očí. Bál se, že by v nich našel, něco jako znechucení vůči němu. Znovu se zaměřil na Duskclawa. Nevěděl proč, ale měl pocit, že Duskclaw vyskočí a zaútočí na něj, i když byl několik liščích délek dál a spal.

Rainheart si Mossfura starostlivě prohlédla. "Je všechno v pořádku?" optala se ho a mlčky si lehla vedle něj. Nejistě si prohlédla jeho rány. Snad ho ta nehoda nepoznamenala až příliš moc... pomyslela si a olízla ho mezi ušima. "Měl by si něco sníst" mňoukla po chvíli. "Musíš mít hrozný hlad.. Navíc se odtud ani nehneš dokud něco nesníš" zavrčela a olízla si srst na hrudi. Věděla, že bude ještě chvíli trvat než se pořádně ze svých zranění zotaví, ale stejně doufala, že to bude co nejdříve.

Mossfur se pořád díval na Duskclawa, ale jeho pozornost patřila Rainheart. "Jasně. Proč by nemělo být? Srazila mě příšera, ale všechno je v pohodě," zasyčel a neochotně odvrátil zrak od Duskclawa. Podíval se na kosa a potom na Rainheart. "Nemám h-" začal Mossfur, ale když se podíval Rainheart do očí, zarazil se. Otevřel tlamičku, zaváhal a radši jí zase zavřel. Přinutil se, aby se podíval někam jinam než na Rainheart a tiše řekl "díky, že jsi mi něco ulovila a, že jsi na mě tak hodná," najednou mu přišel děsně zajímavý jakýsi trs trávy a začal do něj šťouchat tlapkou. Na kosa ho v tu chvíli přešla chuť úplně. Chtěl se podívat jak se Rainheart tváří, ale rozmyslel si to. Zavřel oči a čekal jak bude Rainheart reagovat.

Rainheart si povzdechla. Mohla čekat, že Moss nebude úplně tak docela v pohodě. Tak.. a teď ho musím nějak utišit a uklidnit. Rain do něj povzbudivě šťouchla čumáčkem. "Mossfure, nedokážu říct jak přesně se cítíš, ale můžu ti říct, že to vím alespoň vzdáleně. Je to šok, ale mohlo se ti stát něco horšího, takže by si měl být vlastně šťastný, že to dopadlo takhle" mňoukla a lehce se pousmála. Výborně Rain.. připomínej mu, že mohl umřít, to určitě pomůže... Rain potřásla hlavou a olízla si packu. [b]"A nemáš zač. Teď se o tebe budu muset hold chvíli starat" mňoukla s vlídným úsměvem. Poté stočila pohled ke kosovi. Lehce se zamračila. "A toho kosa sníš, nebo ho do tebe dostanu násilím" zavrčela a výhružně na něj pohlédla.

Mossfurovi se naježila srst "starat se o mě nemusíš! Nikdo tě do toho nenutí." řekl a švihl ocasem. "Myslím, že kdybych zemřel nebo kdybych alespoň ztratil paměť, byla bys na tom lépe," zasyčel potichu a doufal, že ho Rainheart neslyšela. "Nemůžeš mě nutit abych ho snědl!" řekl a vyhnul se Rainheartinému pohledu. Věděl, že kdyby se na ní díval, zachoval by se jinak. Znovu se zaměřil na Duskclawa. Zaryl drápky do země a říkal si, že se právě nezachoval nejlépe. Poté se znovu snažil vzpomenout na ten lov, před jeho nehodou. Měl pocit že omdlí, ale stále jen propaloval Duskclawa pohledem.

Rainheart sebou trhla. Co to do něj vjelo? "Pravda. Nikdo mě do toho nenutí, ale já se o tebe postarat chci, protože potřebuješ pomoct!" zavrčela a probodla ho pohledem. Mossfur se na ni však nedíval, celou dobu se díval směrem k Duskclawovi. Rain se zamračila ještě víc. Já se ti jen snažím pomoct, ty myší mozku! "Ale ano, můžu" odsekla. "Po celou dobu si nic nejedl. Musíš něco sníst, aby si nabral síly a zotavil se" mňoukla po chvíli už o dost klidněji.

Mossfur se na kosa podíval nepřátelským pohledem. "Ne nemusím a nemám hlad!" zasyčel Mossfur. Choval se jako myší mozek a on to věděl. Možná za to mohla ta příšerná bolest hlavy a pocit, že každou chvíli omdlí. Několikrát zamrkal, aby ho ten nepříjemný pocit přešel, ale moc to nepomohlo. Povzdechl si a naklonil se ke kosovi. Zakousl se do kosa a příšerně se mu zamotala hlava. Odtáhl se od kosa a snědl malý kousek, který si z něj ukousl. Motala se mu hlava, ale doufal, že to na něm není moc poznat, i když o tom silně pochyboval. Rainheart je bystrá. Toho si určitě musela všimnout. Pomyslel si znepokojeně a olízl si tlapku.

Rainheart se zamračila, když začal Moss vzdorovat. Už mu chtěla něco říct, ale najednou se pro toho kosa natáhl a trochu neochotně se do něj zakousl. Rain se pousmála. Po chvilce se však zase zamračila. Nevypadal z něj moc nadšený. Vlastně vůbec nevypadá moc dobře... jistě, teď se probudil a musel zažít šok, ale jistota je jistota. "Je všechno v pořádku?" optala se vlídně. Třeba je jenom unavený, a nechce to přiznat. Rain si olízla packu a poté se na něj znovu upřeně zahleděla, čekajíc na jeho reakci.