Příběh Říčního klanu I.

Tábor - Naříznutý ostrov uprostřed řeky, obklopen rákosím, ostatní kalny mají většinou strach z vody jako klasické kočky, takže zatím nebyl kemp nikdy napaden. Detalnější popis níže
Soutěska - Hluboká rokle, teče tudy i řeka, hranice s Větrným klanem. Učňům je zakázáno se k ní přiblížit.
Řeka - Zdroj potravin a vody, někdy je klidná, jindy může přinést menší nebo větší povodeň.
Most dvojnožců - Most, který umožňuje kočky dostat se ke čtyřem stromům, když je řeka příliš vysoko, občas jsou tu i dvojnožci, kteří přechází přes řeku.
Bukový hájek - Tréninkový prostor pro učně a válečníky.

Zástupce. Tehdy, když byl Adderstar zvolen, se rozhodl stát se takovým vůdcem, jakého Říční klan potřeboval. Byl odhodlaný. Věděl, že svůj klan dotáhne k vítězství, a také věděl, že se konečně dokáže postavit dvojnožcům. Měl jich dost, chodili na jeho území a lovili ryby, ale tomu on chtěl udělat konec. Na ryby si potrpěl. Miloval je, po nich byla jeho srst příjemná na dotek. Udělá, co bude potřeba, aby obnovil klan.
Moje rodina bude ještě litovat, že mne opustili, když jsem byl malý, pomyslel si hořce a vystrčil hlavu ze svého doupěte. Slunce už dávno zapadlo a v táboře byla tma. Dnes ještě ne, začnu zítra, rozhodl se a strčil čumák zpět do svého bezpečného prostoru. Celé okolí řeky se zdálo mrtvé po tom velkém zápasu. Adderstar tím sice dostal to, po čem vždy toužil, a stal se vůdcem, ale chyběli mu ostatní. Především sněhově bílá samička, kočka, o které věděl, že se stane jeho partnerkou, byl připraven mít s ní ta nejkrásnější koťata. Jenže to bylo už pryč. Zemřela před jeho očima. Nepříjemně sebou švihl, tyto vzpomínky v něm probouzely špatnou náladu a proto je zahnal pryč. Musí se soustředit. Musí opět vynést Říční klan mezi ostatní. Určitě to udělá.

??? ---> Tábor

Mladá kočka ucukla vousky a rozhlédla se. Tlapky měla rozbolavěné, pro ostatní kočky silně viditelné jizvy na krku jí mírně štípaly, ale neměla zájem vlézt do vody a smočit si tak svůj kožíšek, přestože by jí to pomohlo. Pravé oko, na které neviděla ji neskutečně dráždilo již jen z toho důvodu, že polovina, na kterou neviděla mohla skrývat nebezpečí, na které nemusela být připravena ; tohle byla nevýhoda mrzáků. Nikdo je nechtěl do klanu, protože jako léčitelé je risk, že něco přehlédnou - v boji jim dělala problém orientace toho, kdo je kde a u lovu to také neměli nejlepší, tedy řečeno za ty poloslepé či kompletně slepé kočky.
Do čumáčku ji udřel pach a ona jej mírně ohrnula, načež se vydala vpřed, aby zjistila, co za kocoura tu je. Byla si vědoma, že okamžitě spatří její slabinu, tedy ono oko bez panenky, ale to jí netrápilo jako fakt toho, že nebyla v klanu. Potřebovala to. Nutně. Naštěstí ale byla tma, přestože její kožich byl bělostně čistý - na což byla neskutečně hrdá. "Zdravím!" Ozvala se svým melodickým hlasem ; bylo jí úplně u myšího chloupku, jestli někoho vzbudí.

??? - na břehu u tábora

Má cesta vedla daleko přes lesy i louky. Občas jsem našla potůček či rybník, ale nikde žádné klany. Nyní jsem však narazila na řeku. Byla to voda, nebála jsem se jí. Navíc tu byl čerstvý pach kočky(Našeptávač) a za řekou byl další. Lákalo mě jít se tam podívat. Nic jsem tam neviděla, jen rákosí. Třeba tam žádný klan nebude. Zatím jsem se rozhodla vlézt do vody a trochu se před plaváním na druhou stranu osvěžit. Za chvíli už jsem má hala nohama ve vodě. Na druhé straně jsem se oklepala a začala slízávat vodu z kožichu. Mé zelené oči bloudily po krajině a hlídaly aby mě nic nenapadlo. Nebylo kam spěchat. Mohla jsem se chvíli slunit.

Svým neúplným pohledem se rozhlédla. Vypadalo to zde jako tábor, spíše tedy zastaralý, ale zamlouvalo se jí to stejně tak, že je to v blízkosti vody ; tedy ne že by ji přímo milovala, ale občas ráda - vlastně hodně často - smočila svou srst, a díky tomu, že byla doopravdy krátká, nemusela ji dlouho sušit. Tedy, když nepočítala onen huňatý a hlavně krátký ocásek ; ten byl doopravdy chlupatý a spíše se zdál jako zaječí, tedy 'kulička' taková to byla. Mírně s tím zamávala a její oko se zabodlo do toho cizince, jemuž to očividně patřilo, jelikož jeho pach byl doopravdy silný.
Když se jej zeptal, připadala si být jako v blízkosti velice nejistého samce. Tohle v žádném případě nebude velitel, vždyť se chová tak nejistě. Možná válečník...? Mírně pozvedla obočí, ale neříkala raději nic. "Říkají mi-" zasekla se. Jaké jméno má použít? "Říkají mi Našeptávač" mírně se poušklíbla, tak, že se odhalily její ostré zuby bílé jako perličky. "A jakpak tobě? Vypadáš na válečníka, kocoure. Smím se tedy zeptat, jestliže se zde nachází klan?" Zeptala se klidně, nechrlila otázky jako by to ostatní udělali. Opět se jí nepříjemně nakrčil čumáček, když zaznamenala další pach - byl to neslušný reflex, ale milovala jej, protože často sama nezaregistrovala novou osobu.

Tábor

Za chvíli na mě z rákosí vyběhl jakýsi kocour. Nehorázně jsem se ho lekla a úplně jsem vyskočila do bojové pozice. Avšak jsem nikdy nebojovala a tak jsem neměla žádnou šanci. "Zuze," povím vystrašený a začnu se pomalu uklidňovat. "Koho bych měla znát? Teď jsem sem přišla a chci si najít domov. Nebo spíše klan," povím stručně a rychle. Za kocourem byla nějaká další bílá kočka. To byla asi ta kterou jsem cítila u řeky.

//hele co kdyby se Našeptávač a Adderstar doopravdy znali z boje? :D


Ještě jednou pohla svým ocáskem, spíše on se tedy sám pohyboval, jako by na sebe chtěl upoutat pozornost a udělal tak svou majitelku hustější ; protože sakra, k tomu oku mohla přijít při nějaké strašně dramatické válce mezi klany, ocas jí mohl ukousnout nějaký obrovský pes a jizvy na krku mohla získat od nějakého silného a namakaného samce, kterým se svými zraněními sama zdála, nebýt její drobné postavy a hlavně menšího vzrůstu. To její sestra byla tak o myší ocásek vyšší než ona sama a často se tím v dětství škádlily - tedy jak si vzpomínala.
"Jsi tak nejistým kocourem, usoudila jsem to z toho" sykla, stále avšak milým tónem. Nehodlala si znepřátelit člena klanu, kdyby tedy doopravdy zde nějaký sídlil. Přikývla na jeho jméno, ale protočila očima nad tím pohledem, doopravdy jí to rozzuřilo, jenže nemohla se nechat jen tak vyvést z míry. Vytáhla drápky, jakmile se vydal pryč a nabručeně prskla. Chtěla do klanu, ne aby před ní utíkali! Přesto se i přes svou hrdost vydala za tím podivínem, jenž očividně směřoval za pachem té neznámé. Elegantně přešla za kocourem a postavila se k němu bok po boku ; jestliže si chce zasloužil dobrou hodnost, musí vypadat a i vyznít z keců ostatních jako dobrá kočka. Zastříhala oušky a mírně přivřela oči, obě, načež si neznámou přeměřila velice podezíravým a nepříjemným pohledem. Podle její schopnosti ta Zuze nelhala, ale stejně ; byla na ni nabručená, že jí tak skočila hnusně do konverzace. Nyní již mohla být v klanu, nebýt tohoto myšího mozku.
"To už jsme dvě, hm?" Nazvedla mírně obočí, avšak ne urážlivě, spíše podrážděně. "Radila bych ti nelhat, poznám to" varovala kočku moudře a mrkla na ni slepým okem, načež mírně poodstoupila od Adderstar - aby to nebral jako urážku samozřejmě.

//Klidně, to by mohlo být zajímavé. :D
Kočka u řeky vypadala mnohem mladší než on, ale rozhodně to nebylo kotě. Možná kvůli tomu na ni nezaútočil - stejně tak, jako kvůli slepému oku nezaútočil na Našeptávače. Možná ale jen sobě tvořil výmluvy, jelikož jeho hlavním cílem bylo získat víc koček do jeho klanu. Přehlížel menší nedostatky, přeci jen si nemůže vybírat a nechtěl nikoho podceňovat. Ačkoliv v duši očekával, že ho kočka bude následoval, byl překvapený, jakmile se ocitla po jeho boku. Nevěděl, jak na to reagovat, a cítil se mnohem klidněji, když Našeptávač odstoupila o kousek dál. Jeho plachost se v této situaci stávala velkou překážkou a sám musel bojovat s tím, aby to nebylo příliš poznat.
Nemohl přeslechnout, jak bílá návazala na slova Zuze. "Hledáte domov, hm?" nerozmýšlel se dlouho, jak slovy pokračovat. "Lepší místo než tohle nenajdete, za to se podepíšu. V Říčním klanu je potrava nejhojnější a rozhodně tím netrpí na kvalitě," řekl skoro hrdě. Miloval svůj klan už odmalička. Sám se posadil a obtočil ocas okolo tlap. "Rád vás přijmu, pokud mi ukážete, že umíte lovit ryby," dodal potom, přičemž se jeho pohled na chvíli zatoulal k řece a pak zpět na ty kočky. "Nebo můžete jít jinam a spát v temném lese, kde si pomalu nevidíte na tlapky a živíte se mršinami," pokrčil rameny. Vzpomněl na svojí návštěvu Stínového klanu a tázavě se podíval na Zuze a Našeptávač.

Tábor

Slova bílé kočky se mi ani trochu nelíbila. Připadala mi zbabělá když se postavila ke kocourovi. Skoro jako by chtěla aby jí chránil. "Myslíš že lžu? Hm?" odřeknutí stejným tónem s jakým přišla ona. Když promluvil kocour obrátila jsem hlavu k němu a přešla zase k normálnímu výrazu. Líbilo se mi tu. Voda, ryby, společnost. Až na to. Že neumím lovit. Uloví tak maximálně myš, ale rybu zatím nikdy. "Ou..." skloním smutně hlavu. Nejspíš se budu muset vytratit do toho lesa.

//jakože chtěla bych to vytáhnout i za zástupce velitele, takže by se mi to hodilo ^^

TÁBOR
Protočila očima pouze nad Zuze a neposlouchala ji. Bylo zbytečné mít při s kočkou, jenž je vzhledově tak k učedníkovi, ale zase musí se k ní chovat s jistou úctou, jestliže to má být její spolučlenka v Říčním klanu; tak tedy se i přes její charakteristiku na její tváři objevil mírnému úsměvu, doopravdy drobnému a ze slušnosti. "To jest má schopnost, Zuze" pronesla s tichou a doopravdy malou hrdostí v hlase. S tímto by klanu mohla přinést doslovně zlaté z nebe, protože snadno může říci, že kočka či kocour lže ; takže rychle odhalí nepřátelské kočky, či tuláky se zlými úmysly, jenž chtějí klan pouze zničit.
Pozorovala, kam směřoval pohled toho kocoura a opět mrskla vousky. Nebude to s těmi jizvami ještě horší? "Když přijmeš kripla do klanu, budu ti vděčná" řekla stroze a povšimla si Zuze. Musela si tvrdošíjně a hlavně naštvaně zatřepat ocáskem, což se pro ty dva mohlo spíše zdát jako hravé gesto - neznali ji a nemohli to vědět. Přešla k ní tedy a mírně se sklonila, aby jí mohla zašeptat do ouška hrstu těch slov ; "Pojď to alespoň zkusit, pokusím se ti vysvětlit techniku toho" Zašeptala tiše, aby to zas neslyšel onen kocour a neměl zbytečné kecy, načež se rozešla tedy k oné vodě, jak si kocour přál. Ohlédla se ještě na Zuze, ale rychle hlavu vytočila na druhou stranu, když si uvědomila, že se vytočila přesně na to slepé oko.

Tábor

Bílá kočka jejíž jméno mi bylo stále neznámé se poprvé zatvářila vlídně. Uklidnila jsem se a kývla. Nešťastně jsem se zadívala na řeku. Kočka přišla blíž a pošeptal mi, že mě lovit ryby naučí. Oči se mi rozzářily a ihned jsem odhodlaně vstala. Došla jsem k řece a dlouze se podívala do hloubky. Viděla jsem pár ryb, ale stále neznala způsob jak je dostat ven.

TÁBOR

Vytáhla tedy drápky, když se vedle ní objevila Zuze s upřímnou fascinací co mohla nahrabat v tam obyčejné věci, jako lov ryb byl. Ale byla za to upřímně ráda, jelikož se vrhla do toho s chutí a nebyla otrávená, tak jako kdysi zamlada v učednickém věku ona. Doopravdy opatrně si smočila polovinu předních tlapek, aby nevyplašila ryby a se střihnutím ucha se otočila na Zuze, která naštěstí byla na dobré straně a tak její ono bylo alespoň z poloviny skryto její vlastní hlavou a nemusela přejít na druhou stranu, aby na ní viděla. Sic neměla ráda mladé, tato mladá kočka v ní vyvolala příjemný pocit. "Každý má svou techniku, řekla bych ; i ty v dospělosti přijdeš na tu svou" upozornila ji jaksi a opět se vytočila na vodu. Měli dobré, že ty menší rybky se pohybovaly hlavně u břehu kvůli většímu výskytu jejich potravy či co, to jí upřímně nezajímalo tak jako oni. "Dlouho se na to čeká, ale výsledek stojí za to. Větší ryby bývají dále od břehu a občas můžou být dost mrštné, takže pozor na čumák ; vidíš ty malé rybky zde? Musíš se co nejméně hýbat s tlapkami ve vodě a až se budeš cítit, jednu přišpendlíš k zemi a drápkem buď zabiješ, či prokousneš. Jsou hodně rychlé, takže pozor" mrskla vousky a konečně se začala soustředit na vodu, načež jí do oka padla jedna taková, očividně byla opilá bo jí nechápala moc.
Jazýčkem si přejela po tlamičce slastně, sic neměla tak velký hlad, chuť zde byla. Pomaličku zvedla jednu přední tlapku a doopravdy soustředěně ji po chviličce vymrštila na tu rybu. Jakmile ucítila, je její tlapka se dotkla toho podivného povrhu, přitlačila drápky a rybu vytáhla z vody nakonec. Byla asi tak dlouhá jako zaječí ucho, což bylo docela pozitivní a musela se nad tím mírně pousmát. Místo toho ale, aby šla za tím kocourem s rybkou na drápcích trošičku ucouvla a svůj úlovek položila před sebe, načež se povzbudivě pousmála na Zuze. "Budeš si muset počkat na to, až jich zde bude více - zaměř se na ty línější"mrkla povzbudivě a také se opět zahleděla do vody, kdyby tam byla nějaká větší ryba.

Tábor

Pozorně jsem ji sledovala a poslouchala. Začala jsem chápat jak na to. Zahleděla jsem se opět do vody a vybírala rybu. Většina byla buď moc malá, velká nebo mrštný, ale přece jen jsem nakonec zahlédla to po čem jsem toužila. Byla na mě tak akorát a byla taková pomalejší. Opatrně jsem v kouzla do vody a pozorovala rybu. Ani si mě nevšímala a ve chvíli kdy se přiblížila blíž na to doplatila. Sekla jsem do ní drápky a pak jsem si pomohla tlamičkou. Bohužel jsem neměla takový stisk aby rybu hned zabil. Ryba byla menší než té bílé kočky, ale tlustější a nejspíš proto byla lenivá. S mrskající se rybou v tlamě jsem se dívala na bílou a kocoura. První ryba a mě se povedlo ji ulovit.

//zní to divně že se jí to podařilo napoprvé, ale mě se to nechtělo dlouze rozepisovat a příště už to tak lehké nebude

//Však v pohodě ^^ ani já jsem to nechtěla moc prodlužovat, hlavně ať už je v klanu xd
Adderstar: co kdyby to byli staří známí? xd třebas přátelé nebo tak xd Našeptávač by mohla být tulák předtím, ale bylo moc pozdě se přidat po tom boji ...?

TÁBOR
Pozorovala ji pozorně a vztekle mrskala ocáskem jak jí to jen kvůli své krátkosti umožňoval, jelikož moc dobře cítila pohled toho kocoure ; přestože chápala proč to dělá, neskutečně jí to nervovalo. Místo toho, aby po něm něco prskla avšak tiše sykla nad štiplavou bolestí, která se díky slunci na nebi objevila opět v jejích jizvách, jenž se viditelně pyšnily na jejím krku. Měla tak krátkou srst, že sice lehce schnula po vodě, ale byly na ní vidět sebemenší rány.
Polila ji neskutečná hrdost, když se Zuze podařilo chňapnout tlapkami tu rybu, vlastně z neznámého důvodu jí to bylo příjemné ; bylo to skoro jako pozorovat sebe zamlada, přestože zrovna lovem onen léčitelský klan ve kterém nakonec dospěla neučil tak dobře lov - zase ale když už se lovilo, šlo se na doopravdy větší zvířata než byly myši například. Vzala do zubů tu svou a hlavičkou pobídla tu malou hnědou kočku, aby se vydala za Adderstar a ukázala mu svůj úlovek. Bylo jí jasné, že rybolov zřejmě nechtěl úplně prokázat, protože sakra vždyť tu byly i lesy, ale nekomentovala to nijak ; smí mít své metody a pravidla přijetí, nuž. S rybou v tlamičce se tedy vydala k tomu kocourovi a zastavila se půl metru od něj, načež si svůj úlovek položila před tlapky a elegantně si sedla - nebýt toho krátkého ocasu, byl by obmotán kolem jejích tlapek také. Přimhouřila mírně oči na něj a naklonila hlavu na stranu trošičku, přičemž se její oko zaměřilo do těch jeho. "Řekni... neznáš nějakou Lyokami?" Zeptala se jemně. Doopravdy jí přišel povědomý.

//Éj! To je gut x3
Tábor

Přinesla jsem svůj úlovek a hned nato mě čekalo moc milé překvapení. Mé jméno Zuze se mi líbilo, ale Silverleaf bylo perfektní. "Budu své jméno nosit s hrdostí a bojovat za Říční klan. Děkuji," povím a vytratím se s rybou do tábora. Odložím rybu na hromadu úlovků a jdu se podívat po táboře.

//souhlasím ^^ děkuji moc, tohle budu asi dělat častěji

TÁBOR
Slabě se usmála a tiše vzdychla. Nyní nebude sama a v případě bolesti na hrudi, jizev či jí někdo bude pomáhat s tou její poloslepotou, tedy mrzáctvím, kdyby to měla říci přesněji. Jít do klanu byl vždy její sen, musela to přiznat sama, i kdyby zde nebylo těch jejích hendikepů, kterými trpěla. Jakožto člen tedy ale cítila potřebu svěřit se tomuto kocourovi se svými problémy, aby případně věděl, na co si u ní dávat větší pozor, co se jednalo akcí pro klan a podobně tedy. Nedůvěřovala mu sic, ale musela to překousnout jako podřazená kočka pod ním ; její povaha byla silně proti.
Tiše vzdychla na jeho slova o přijetí a jménech - vlastně měla tři, co si tak pamatovala. Čert to vezmi, když mu již řekla své pravé jméno, mohl vědět i její problémy, které jí dávaly jako tulačce nulové šance na přežití, co se potravy týkalo. s okem by to dávala, ale nemohla vytrvalostně běžet, přestože byla rychlá. Bolel by ji hrudním a nezvládala by to tak. Pozorovala s drobným úsměvem nově Silverleaf, načež okem zase pohlédla na velitele. Nyní byli sami a ona se mu mohla svěřit - uvědomovala si, že si pro klan vytvořila masku dobré kočky, přičemž po cizince bude mít tu klasickou, chladnou a nepřístupnou. Nevadilo jí to ale.
Střihla uchem, když skoro až s neznalostní obtíží vyslovil její jméno a přikývla stroze. Tak jí pojmenovali rodiče. Našeptávač jí v tom potrhlém léčitelském klanu zvolili kvůli jejím dobrým radám a novým technikám co se lovu a léčení týkalo vůbec. Hlavně ale ta stará kočka, Baska pokud si vzpomínala, její babička jí tak začala říkat. Dodnes nemohla stoprocentně říci proč. Poslouchala dále slova Adderstar a opět ze slušnosti a naučení přikývla na znak poslouchání. Byla skvělým posluchačem, jenže to mnoho koček přes její chladnost nevidělo - občas toho hodně litovala, jelikož by byla schopna poslouchat problémy či nějaké drby klidně hodiny, až by to neomrzelo samotného vypravěče. "Cítím to nápodobně" pozvedla jednu tlapku až ke svému krku a přejela si po jedné, jenž se ztrácela. Měla to z boje. Nebyla vidět, ale přesto tam byla, jako ty viditelné na jejím těle. Spíše na ni zapomněla než aby si vzpomínala na ten černý den, kdy snad i hvězdní museli plakat nad marnivostí jejich. "Ne. Lyokami od rodičů, Našeptávač z bývalého klanu a od babičky bez nohy. WhisperingEye mělo být mé klanové jméno pocházející z mého nynějšího, tedy Našeptávač a mého slepého oka. Nemůžu si stěžovat, jakýsi můj kamarád navrhoval Jizvička"pousmála se nad tvou vzpomínkou. "Nuže, jestli je to jen nějaká náhoda a tvá srst mi připomíná neznámého kocoura, na kterého si nemohu vzpomenout, ráda bych se ti svěřila s mými problémy, jenž mne mohou oslabovat občas - jen ať ti kdyžtak nepřijde, že se vymlouvám." Mňoukla mile.

Po únavné cestě konečně narazila na vodní tok. V bystrých modrých očích ji po delší době opět přeskočila jiskra a na její tlamičce se zjevil mírný úsměv. Voda. Zdroj všeho života. S jistou nepopiratelnou elegancí, takovou jakou jsou obdařeny jen kočky, dokráčela na písčitý břeh. Místní pachy prozrazovaly, že zde není sama a nejspíše se nachází i na území nějakého klanu. V nejbližším okolí však nikoho nespatřila. Nerušeně tedy sklonila hlavu k poklidnému říčnímu proudu a začala pít. Její vyschlé hrdlo doslova jásalo radostí. Dovolila si ten luxus a blažeností přivřela oči. Voda byla osvěžující. Jakmile uspokojila svou potřebu, mlsně si olízla tlamu. Nyní se rozhodovala, kam půjde dál. Má zkusit štěstí a hledat klan ? Již delší dobu nikoho nepotkala. Prospělo by jí, kdyby opět zavítala do společnosti. Vyrazila tedy podél řeky, možná na někoho narazí.

Tábor

Když jsem položila rybu na hromadu s úlovky, šla jsem prohlížet okolí. Již jsem věděla kde je doupě válečníků a školka. Zrovna jsem se vydala k velitelskému doupěti, chtěla jsem se podívat jen zvenku, zblízka, ale v tu chvíli mě zavolal velitel Adderstar. Seděl a povídal si pořád s bílou kočkou. Přijdu k nim a nejednou ucítím přítomnost někoho nového. Dostala jsem svůj první menší úkol. Byla jsem připravena splnit ho a tak jsem kývla a šla za pachem té kočky. Najednou jsem ji zahlédla. Byla šedě pruhovaná a vypadala sympaticky. "Co tu hledáš?" zeptala jsem se ne tak hrubým hlasem jakým jsem chtěla. Pokud bude přátelská, nebude na mě praskat. Ale byla jsem připravena i bránit klan, i když jsem to třeba vůbec neuměla.