Příběh Říčního klanu I.

Netrvalo dlouho a už si to k ní mířila mladší kočka. Na náznak toho, že nemá nic za lubem, se usadila a obtočila si ocas kolem sebe. Na tlamě ji hrál vlídný úsměv. Toto nebyl nepřítel. Alespoň ne pro ni. Na pozdrav mírně přikývla. "Mé jméno je Silver. Po tomto území jde cítit pach klanu a já bych měla zájem se k němu přidat." Promluvila narovinu. Nehodlala chodit kolem vroucí vody, sama preferovala upřímnost. Dívala se při tom kočce do očí a snažila se působit klidným dojmem.

Řeka-k táboru

Kočka působila klidně a mile. Obavy byly ty tam a já se na kočku také usmála. "Dobře Silver. Mé jméno je Silverleaf, ale jsem zvyklá na jméno Zuze. Můžeš mi tak klidně říkat a pokud hledáš klan,jsi na dobré cestě. Lepší než říční bys nenašla, je tu spousta jídla a hezké prostředí," představím se a začnu Silver vychvalovat klan. Ani jsem nelhala, bylo to tu vážně dobré. "Pojďme za velitelem," dodám a jdu zpět k táboru. S hrdým postojem přijdu k Adderstarovi. "Je to tulačka. Jmenuje se Silver," řeknu a poodstoupím kousek stranou aby si mohl kočku prohlédnout.

S trpělivostí ji naslouchala. Napoprvé se rozpovídala, což brala jako dobré znamení. Jakmile Silverleaf vyrazila, zjevně k jejich táboru, ochotně ji následovala. Ocas měla radostně vztyčený a tlapy ji energicky kmitaly jedna za druhou. Jen na tváři si stále udržovala pouze mírný úsměv. Cestou přemítala, jaký klan asi je. Je vlídný či bojovný ? Jaký je asi velitel a jak se zachová až ji spatří ? Mají velké území ? Spolupracují mezi sebou ? Hlavou ji vířily myšlenky. Byla ale hlavně ráda, že po delší době narazila na společnost. Pokud ji přijmou mezi sebe, bude za to nesmírně vděčná. Za tu chvíli si ani neuvědomila, že jsou již na místě. Střihla uchem a prohlédla si kočky před sebou. Velitel na ni působil vůdcovským dojmem, což bylo jen dobře. Očividně, ale mluvil s kočkou před sebou. Nebyla si tedy jista, zda-li je právě nevyrušili z důležité debaty, a proto čekala až ji osloví někdo z nich.

Na tento okamžik se těšila nejvíce. Oči se jí zaleskly zájmem a nadšením. V duchu ale vlastně ani neočekávala, že by to mohlo být až tak lehké. Stačil pouhý souhlas a možná bude novou členkou Říčního klanu. Střihla uchem a přikývla. S odpovědí neváhala. Byla si téměř jistá, že je to pro ni to správné rozhodnutí. "Bylo by mi ctí stát se součástí tvého klanu, Adderstare." Na důkaz úcty k jejímu možnému budoucímu veliteli se mírně uklonila.

Darkfur se probudila do slunečného rána. Chvilku ještě ležela jenom v doupěti, ale nakonec se přemohla a vstala. Párkrát zívla, protáhla si hřbet a vyšla na slunce. To se ihned opřelo plnou silou do jejího černého kožíšku. Dark se trochu zamračila. No co už. Snad brzo bude pršet a v nejhorším strávím celý den u řeky pomyslela si jednoduše. Když se ohlédla po táboře, všimla si, že se čím dál tím zaplňuje. Za to byla ráda. To jí vykouzlilo úsměv na tvář. S pozitivní náladou, kterou skoro nikdy neztrácel, se vydala k hromadě. Tam si sebrala jednu rybku a pustila se do ní. Po celou dobu "hostiny" očkem pokukovala po ostatních

TÁBOR

Darkfur se automaticky z vedla, když se k ní velitel přiblížil, aby ukázala její úctu. I když se postavila, cítila se vedle něj jako mladý učedník. V duchu kvůli tomu zaúpěla. Přestohle se asi v životě nepřenese. Lehce přešlápla zavlnila ocase. "Je dobře, že se klan zaplňuje." mňoukla a usmála. Vždy věřila, že se Riverclan dostane zas na úroveň bývalé slávy. Tohle je velice dobrý a celkově slibný začátek. Pečlivě si prohlížela nové přichozí, že pomalu přeslechla dotaz Adderstara. "Včera jsme stihla zkotrolovat jak hranice s Thunderclanem tak s Windclanem. začala a znovu upřela svoje čistě modré oči na velitele " U Thunderklanu jsem jen cítila několik pachů tuláků. Pach jeho válečníků byl velice slabý. Tipuji že je stále z doby..... ehm.... před tím...... trochu znervózněla, když měla mluvit o zániku klanů... Měla pocit, že mohla více pomoct, aby River přežil "Co se týče Windklanu, tak tam jsem cítila akorát jeden. Ten byl tak den starý. Někdo evidentně přežil a snaží se znovu vybudovat klan." Po té co skončila svoje hlášení s natočenou hlavou čekala, co na to velitel. SJejí bílé ucho přitom měla natočené k němu a černé nechala "hlídat" řeku.

Tábor

Odebrala jsem se zpět na průzkum tábora. Sledovala jsem jak Adderstar mluví se Silver a u toho jsem snědla malou myšku abych se aspoň trochu najedla. Vzala jsem si malou myš abych působila nenápadně. Když však přišla černobílá kočka, očividně z našeho klanu, přišla jsem opět ke skupině. Připadala jsem si jako špeh, ale zajímalo mě kdo je ta kočka. Velitel jí říkal Darkfur. Pak jí představil mě a já se jen přátelsky usmála. Potom jsem nějakou dobu přemýšlela nad něčím jiným, než jsem zaslechla o výpravě na zkoumání hranic. Oči jako by mi oživly a já se k nim hned přiblížila víc a vykřikla: "Já chci jít!" ani mi to bepřipadalo neslušné, prostě jsem jen mermomocí chtěla prozkoumat okolí.

Dark tiše přikývla, když dostala nové příkazy. "Dobrá" začala a lehce přitom zastříhala ušima "Cítím se celkem odpočatá. Hnedka co najdu někoho s kým půjdu, tak vyrazím. Chci aby jsme to stihli co nejdříve. Přece jenom čím dřív tím líp. Budeš mít pak více času na přípravy a celkově rozhodnutí, co dál" Dodala nakonec. Pak tiše a s odstupem, aby nenarušila jeho pečlivě střežený osobní prostor, poodešla dál, aby našla někoho, s kým půjde na malou výpravu. Pak zahlédla podivně známou kočku. Dark si byla jistá, že ji ještě neviděla. Přece jenom přišla teprve nedávno, ale stejně něco na ní se jí zdálo opravdu známé. Zatím nad tím mávla ocáskem. Více o ní zjistí později. Když se chtěla kočena přidat, kývla. "Za mě klidně můžeš jít se mnou ke čtyřem stromům mňoukla jistě, ale pak stejně svým modrým očkem zabloudila k veliteli. Chtěla si být jistá, že to schvaluje.

TÁBOR

Darkfur znovu tiše přikývla, když Adderstar odsouhlasil jejich výpravu. Pak se s úsměvem otočila na Silverleaf. Bohužel se stále nezbavila toho otravného divné pocitu, že ji odněkud zná. No nic. Při nejhorším to můžeme vyřešit cestou ke čtyřem stromům. Přece jenom máme spoustu času, není to zrovna kousek pokrčila nad tím rameny v duchu. "Tak pojď.... Silverleaf mňoukla Darkfur a doufala, že její jméno pochytila dobře. Přece jenom jejich představení bylo celkem dost rychlé představení "Chtěla bych vyrazit co nejdříve. Ať to máme za sebou. Třeba něco chytíme cestou." dokončila s úsměvem na tváři. Pak vyrazila směrem k východu z tábora, Tohle je slibný začátek pomyslela si pozitivně. Její radost, kterou pocítila po dlouhé době, se projevila i na chůzi. Přesto zůstala na půl vážná, protože si uvědomovala závažnost tohoto úkolu.

Tábor

Napjatě jsem očekávala rozhodnutí obou koček. Chtěla jsem se zapojit do co nejvíce klanových věcí. Darkfur se mnou souhlasila, ale konečné rozhodnutí bylo na veliteli. Když souhlasil i on, neubránila jsem se úsměvu. Byl to další úkol za tak krátkou dobu a byl asi nejdůležitější. Zároveň jsem se těšila až si projdu území tohoto klanu a budu jednou možná vést výpravy sama. Poslouchala jsem každé slovo Adderstara. Sice jsem neuměla lovit skoro vůbec, ale i tak jsem přikývla. Pak když promluvila Dark jsem neváhala a zařadila se kousek za ní. "Tak jdeme," řekla jsem po tom co černá domluvila a čekala až dá povel k tomu, aby jsme se rozešly.

TÁBOR

Darkfur chvilku počkala, než se Silverleaf zařadí kousek od ní. Pak lehce kývla a vydala se směrem ke čtyřem stromům. Rozešla se podél řeky. Měla k tomu hnedka několik důvodů - 1. milovala její zvuk. Nějak jí to uklidňovalo, takže byla ráda v její blízkosti 2. bylo u ní trošičku lépe. Přece jenom slunce dost pražilo a díky černému kožichu se jí zdálo, že se upeče 3 . Může Silverleaf ukázat nějaká dobrá místa k lovu, Chvilku šla jen tiše. Dokonce i mladá Silverleaf byla větší než ona. Zas ji píchl osten žárlivosti na výšku ostatních. Když byli zhruba v půlce cesty k prvnímu dobrému místu k lovu, nedalo jí to a zeptala "Tvoji rodiče byli z klanu?" Snažila se, aby to vypadalo, že ptá jen tak mimochodem.

Tábor-podél řeky

Šla jsem jen kousek za Darkfur. Kochala jsem se okolím dokud to bylo možné. Dokud jsem tedy nepotřebovala být ve střehu a hlídat okolí. Díky vodě tu nebylo velké vedro. Najednou jsem zaslechla otázku, trochu soukromou, ale Dark byla z klanu. Jí jsem to říct mohla. "Ano, byli." řeknu a dál si prohlížím okolí.

BLÍZKO ŘEKY ---> BLÍZKO MOSTU DVOJNOŽCŮ---> ČTYŘI STROMY

Darkfur tiše přikývla, když dostala svou odpověď. Trochu se jí objastnila, proč se já mladá válečnice zdála tak známa. Je dost možné, že znala její rodiče. Brzy dorazily k mostu dvojnožcům. Většinu času tu stejně nikdo nebyl, dnešek proto nebyl vyjímkou. Přesto se otočila na Silverleaf "Toto je most dvojnožců. Většinou tu je klid, hlavně pak v období bezzlistí. V období zeleného listí - tedy v tuhle dubu- sem občas nějací přijdou. K řece chodí hlavně mláďata dvojnožců. Tak si dej pozor ať te nechytí." Poučila ji a šla dál. Pak se ale zarazila. Slíbila mladé válečnci lov. "Ehm..... lovit budeme cestou zpátky" rozhodla nakonec. Brzy dorazila k místu, kde se přeplavávala řeka ke čtyřem stromům. Normálně by to vzala rovnou tady přes řeku, ale kvůli Silverleaf šla ještě chvilku podél řeky. Našla místo, kde byl proud o trochu méně prudší. Pak skočila rovnou do vody. Užívala si její chladivost, sílu, svěžost a celkově to že to byla voda. Na chvilku zůstala pod vodou, plavoucí proti proudu, aby neskočila bůhví kde. Pak se nezadýchaná objevila na hladině. Přeplavala na druhý břeh. Tam počkala na Silverleaf, stále stojcí

//pardon jestli jsem někoho přehlédla či tak xd
TÁBOR
Mrskla vousky a nečekaně zaváhala. Chtěla mu říci vše, co by mohl použít proti ní? Ach, bylo by ale hloupé vycouvat z toho nyní - navíc, byl to její nynější velitel a v toho mohla věřit, stejně jako by on nyní mohl důvěřovat jí. Než se stihla vůbec nadechnout, nakrčila čumáček pod cizím pachem - byla za něj upřímně ale vděčná, jelikož si mohla promyslet, co řekne a jaké slova zvolí, aby tak nevyzněla jako mrzák (kterým ve skutečnosti byla, nebudeme si nic nalhávat), či ubohá plačka, jenž není spokojena se svým životem. Nebyla, ale nemluvila o něm ; je to něco, co již vlastní silou překonala.
Stroze s mírně kamennou maskou kývla na pozdrav nově příchozímu členu a mírně se vyrovnala, aby působila jako sebevědomá a silná kočka, což ostatně potvrzovaly její jizvy či oko, kterým tak často vyčnívala z davu ostatních. Již se chtěla opět ozvat, ale očividně Adderstarovi blízká kočka se vynořila z hlubin tábora, do kterého ještě její tlapky nezavítaly. Střihla uchem a mírně přimhouřila oči, když jí její velitel představil této Darkfur. Necítila v ní hrozbu, pouze čirou nedůvěru, jenž se stihla za tu chviličku znásobit. Nevěděla upřímně proč, ale znepokojovalo ji to samotnou. Kvůli zlému oku netušila, jestli byl pohled mířen na ni, ale připadal ji příliš zkoumavý - hledala snad slabiny? Pche, jen ať si to zkusí, ať už je to člen klanu nebo ne. Se svými nevýhody se plánuje svěřit pouze a jen veliteli, ne ostatním kočkám z klanu - možná to mohlo připadat jako dětinské chování, ale co se soukromí týkalo obecně, byla až přehnaně obezřetná kvůli zkušenostem.
Střihla ušima když trpělivě vyčkávala, až se dostane opět do jakési pomyslné soukromé zóny, kdy bude moci s velitelem mluvit mezi čtyřma očima. Čím více ale mluvil s Darkfur, tím více začala pochybovat o tom, jestli byl dobrý nápad začít mluvit o jejích nevýhodách. Mohl ji bez práva na obhajobu vykopnout pryč. To bych utekla do temného klanu a pomstila se zamyslela se nad touto alternativou a pohlédla na své tlapky, spřádajíc plány, kdyby jí to nevyšlo tak, jak by chtěla.
Skončili sami. Pohled stočila raději opět na Adderstara, plně spokojena se svým rozhodnutím. "Nebudu chodit okolo ptačího peří - sám můžeš vidět, že na tom zdravotně nejsem nejlépe, ať už se jedná o jizvy či smysly. Začala bych slepotou na jedno oko, avšak to není tak závažné - stále zde mám čich a sluch, schopnosti, v které vkládám naději ; mohl bych říci, že je mám lepší než ostatní kočky, stále však jsou zde dočista slepé kočky, jenž jsou schopny uslyšet cokoliv co se šustne." Uškrnula se nad tím dvojsmyslem, který možná ani její velitel nepochopí, a pokračovala : "za horší ale mohu nazvat srdeční problémy. Když příliš dlouho či rychle běžím, či se byť jen více zadýchám, mé srdce je zatlačeno čímsi, kvůli čemuž mne pekelně bolí hruď," slyšitelně zaváhala. Co teď? Ach, jistě, zapomněla by. "...Avšak mám tu výhodu, že dokáži poznat, když někdo lže."

blízko řeky-blízko mostu dvojnožců-čtyři stromy

Pokračovala jsem za Dark. Poslouchala jsem co mi říkala o mostu a rozhodla jsem se být už teď ostražitá. Ne kvůli kočkám, spíše kvůli dvounožcům, ale opatrná jsem byla i zbytek cesty. Neuměla jsem si představit že by mě nějaký z dvojnožců dostal, ale dost jsem se toho bála. Opatrnosti nikdy dost. "Dobře," přikývnu. Lov mi byl upřímně jedno. Hlavní pro mě byl průzkum okolí. Šly jsme ještě kus kolem řeky a pak vlezla Dark do vody. Sledovala jsem ji a pak vlezla po břicho do vody. Chvíli jsem si užívala osvěžení a pak jsem přeplavala na druhou stranu kde už na mě čekala. Oklepala jsem se a podívala se na černou kočku. Čekala jsem co bude dál.

ČTYŘI STROMY --> HRANICE U SHADOWCLANU

Darkfur se usmála na Silverleaf. Pozorovala, jak se mladá válečnice oklepala, ale sama přitom schválně nechávala na sobě vodu. Pak v tichosti pokračovala přímo k čtyřem stromům. Zastavila se na vrcholku svahu. "Tady se všechny klany o úplňku setkávají. Je to čas míru, sdělování si zpráv ale také seznámení mezi klany..... Nesmíš ale zapomenout, že v bitvě vždy bojuješ pro svůj klan. Proto moc nedoporučuji hledat přátele v jiných klanech" mňoukla a pak seběhla k velkým šutrům. "Tady sedí velitelé" mňoukla. Pak jí ještě ukázala místa, kde většinou byli zástupci a místo, kde se scházeli léčitelé. "Půjdeme se kouknout k hranici s Shadowclanem. Musíme zjistit jak staré tam jsou značky, a kolik koček zhruba značí hranice. Podle toho lze pak odhadnout, kolik koček klan má." řekla a znovu se usmála. Měla velice pozitivní náladu. Když byla u hranice, začichala. Pach byl celkem čerství, a byl to opravdu divný pach Shadow koček. Tipla jsi, že šlo o tak 2 různé kočky. Spokojeně potřásla hlavou. Sice to nebylo úplně nejlepší, ale stále jich bylo podobně jako v jejím klanu. "Co cítíš?" zeptala se Silver

//ach ach. Ty aktualizace...
Čtyři stromy -hranice u Shadowclanu

Darkfur mi vyprávěla jak to tu u stromů chodí. Líbilo se mi to. Už jsem se docela těšila na nějakou schůzku klanů, ale když mi řekla ať si nedělám moc přátel, mé nadšení kleslo. Jen jsem přikývla a šla dál za ní. Seběhly jsme někam dolů a pak jsme se vydaly k hranicím se Shadowclanem. Tady už jsem byla opatrná a jen tiše naslouchala a šla. Když Dark začala čichat, zopakovala jsem to po ní. Ucítila jsem cizí kočky. Bylo jich víc, ale nedokázala jsem určit kolik, byl tu i jiný další pach, který jsem nedokázala určit už vůbec. Když se mě tedy zeptala co cítím, byla jsem celkem v pasti. "Cizí kočky. Asi Shadowclan," povím nerozhodně a doufám že chtěla slyšet tohle.

TÁBOR

Tiše vzdychla nad vzpomínkou na den, kdy se její zrak změnil. Dny po tom incidentu si připadala jako malé hloupoučké kotě bez mozku, jelikož neustále do něčeho vrážena - v přítonosti neříká, že se jí to také občas nestane. Nedivila by se, kdyby v té době umřela - nebýt její bývalé partnerky, nutno dodat. Postarala se o ni, ale samotná si za to chtěla vytvořit vztah, ve kterém šlo hlavně o vychvalování se před domácími mazlíčky. Nestěžovala si, přijmula tento fakt - přestože to dost srazilo její hrdost a ego obecně. "Nemohu to nazvat jako starou ránu, tedy že bych s ní uměla perfektně vycházet," nadechla se, "ale nemohu říci, že jsem zas tak levá na to, abych nezvládla lovit - jen v boji chytám dezorientaci, čili při ostřejší výměně názorů bych spíše pomáhala léčiteli, než abych se v nich výrazně objevila. Neříkám tím ale, že když se do boje dostanu, vyjdu s poraženě stáhnutýma ušima" svěřila mu. Mohla by být vzhledem k bohatým zkušenostem léčitelem, ne že ne, ale chtěla si pevně stát za tím, že se o sebe stále dokáže postarat - tudíž by spíše mohla z někoho léčitele vyučit. A kdyby měla štěstí, neustále by mu strkala tlapky do starostí o zraněné a prskala, jak vše dělá špatně, protože na to má právo. Pouze stroze kývla na jeho slova, měl pravdu a ona neměla v plánu to popírat. "Ano, je. Čímž bych ti chtěla i říci, že kdyby tě ohledně klanu něco trápilo, tak nemáš šanci to předemnou zatajit" podotkla s mírným pokrčením ramen. "Hlavně je to dobré k tomu, aby nám do klanu nelezli cizáci se svými úmysly" řekla, ale neunikla jí vzpomínka na bělostnou srst, jenž na sobě čas od času nesla pach velice podobný tomuto kocourovi. Nevzpomínala si na jméno. "Řekni, zpět ke známostem... Neznal jsi bělostnou kočku? Vybavilo se mi, že jsem jednu znala a její pach je slabě podobný tomu tvému." Zvláštní, co? Místo tváří jí v paměti utkvěly pachy.

sem z mobilu takže asi tu budou překlepy
HRANICE SE SHADOW --> ŘEKA

Darkfur mrskla ocasem, po te co Silverleaf řekla svoji odpověď Ano... je to jediný klan co s námi nemá hranice. To ale neznamená, že pro nás nejsou nebezpečný" Dark tušila, že asi ten pach nepoznala. Spise si zapamatovala, že před chvílí řekla, že jdou k hranici. Dark tam ještě chvilku stala a pozorovala okolím. Všude byl klid, akorát občas zasustilo listi, jak se do neho opřel vítr. "Půjdeme zpátky, ať můžeme podat hlášení co nejdříve rozhodla nakonec a tiše se rozešla zpátky. Ladne vyskala zpátky k řece, kde na krátkou chvilku počkala na Silverleaf. Už se těšila, až se zase smočí. Bylo takové horko, že i po te chvilce, co byla venku, stihla uschnout. Jen co Silver dorazila, ladne skočila do vody. Tentokrát se nepotápěla, ale misto toho hnedka plavala na druhou stranu řeky. Tam zase počkala na mladou valečnici. "Chceš si jít zalovit ryby?" zeptala se nakonec a lehce přitom dala hlavu do strany. Vítr u řeky příjemně foukal, takže tady vedro bylo o něco snesitelnější. Ptáčky cvrlikali a občas bylo možno zahlédnout ve vodě rybu. Proste krásný den