Příběh Hromového klanu I.

Rainheart trochu zklamaně švihla ocasem. Takže já jsem jen vzduch? pomyslela si lehce naštvaně. Povzdechla si a znovu si lehla na zem s pohledem upřeným do země. Nejradši by šla na lov, ale prvně by si přála aby se Duskclaw podíval na tu její tlapku. Docela to štípalo a jestli má Duskclaw alespoň nějaké zkušenosti s léčitelstvím, mohl by snad tu bolest nějak zmírnit. Sice by se to dalo přežít, ale nechce aby se ji tam dostala infekce. To by potom nebylo zrovna nejlepší.

Mossfur se postavil a otočil se. Duskclaw seděl blíž k němu a pozoroval ho. Mossfur však neměl v plánu odpovídat. Místo toho kolem něj prošel a sedl si vedle Rainheart."Dobré ráno" řekl Mossfur znovu, protože měl pocit že ho Rainheart předtím neslyšela.

Duskclaw obrátil oči v sloup. Tak dobře. „Dobré ráno,“ řekl a snažil se vyznít aspoň trochu přátelsky. My dva -s Rainheart- jsme si to mohli říct něž jsem začal vymýšlet ty hlouposti s tím mechem. Nedává to smysl. Zvedl se podobně jako to udělal Moss, akorát přešel blíže k potoku aby se mohl napít.

Rainheart si povzdechla. Tak ji pozdravili.. oba dva, což je úspěch. "Dobré" zamručela. Chvíli zaujatě pozorovala zem, jako kdyby ji viděla poprvé v životě. Na chvíli přemýšlela co říct. Ehm.. Mossfure?" oslovila kocoura sedícího vedle ní. "Kdo je.. nebo byla Snowwing?" optala se zvědavě. Doufala, že to pro něj není nijak citlivé téma... A že ji to poví. Opravdu ji to zajímalo, jelikož o ní mluvil docela často. Tedy. Slyšela od něj to jméno několikrát. Hlavně včera, když tak trochu vybuchl..

Mossfur se až do chvíle než Rainheart řekla jméno jeho sestry, díval na oblohu. Když Rainheart řekla "Snowwing" škubl sebou. Stáhl uši dozadu a podíval se na Rainheart a v jeho obličeji se objevilo překvapení, smutek a zlost. Nechtěl Rainheart odpovídat, ale nějakým způsobem věděl že bude muset odpovědět. Vstal "sestra," řekl rychle a šel za Duskclawem. Přesněji se šel napít. Nebylo to tak těžké, ne?.. jenom jedno slovo a já se budu zase trápit nad minulostí? Mossfur došel až k potoku, když si uvědomil že ho to rameno skoro nebolí. Podíval se na Duskfura "ty jsi předtím řekl.. Že je to tvoje zásluha? To rameno?" zeptal se Mossfur s přivřenýma očima.

No konečně. Duskclaw se usmál a zvedl svůj čumák od tekoucí vody. „Jestli máš na mysli to že je to lepší, tak ano, je to moje zásluha,“ řekl, jako by se vychloubal. Odstoupil pár kroků od potoka. Pohlédl na Rain a pak zpátky na Mossfura: „Snowwing? Sestra? Myslím že je tu příběh který bych chtěl slyšet.“ Normálně bych se o to asi nezajímal, ale přece jen... Sám si vzpomněl na svoji sestru. Chtěl tu myšlenku zahnat, ale čím víc se ji snažil ignorovat, tím byla otravnější. Zavrtěl hlavou a nastavil nečitelný výraz.

Rainheart se nepatrně zamračila. Mossfur se nezdál, že by o tom chtěl vyprávět.. Kdyby se mu chtělo, tak ji vše sám řekl, ale on odpověděl pouze "sestra". Z toho bylo jasné, že o tom dál mluvit nechce. Sice ji taktéž zajímalo, co se jí stalo, ale také věděla jak těžké je o některých věcech mluvit. Ona sama se s tím často potýkala. "Jestli nám o ní nechceš vyprávět, tak nemusíš" mňoukla Rainheart klidně. Poté se Rain postavila a zamířila k potoku aby se napila. S tlapkou nadzvednutou se došourala k vodě a dychtivě se napila. Už to bylo dlouho, co jsem si pořádně zaplavala.. Možná bych potom mohla zajít k řece.

Mossfur se na Duskclawa zaraženě podíval proč zrovna on, chce znát můj příběh?. Potom se podíval na Raihneart, která byla vedle nich. Potom se obrátil zpátky k Duskclawovi. Zaváhal zda mu to má říct nebo ne. Mossfur Duscklawa neměl rád, ale kdyby mu to řekl, tak by to třeba mohl být začátek nějakého křehkého přátelství a měl pocit, že kdyby to neřekl teď, tak by se ho stejně někdy znovu zeptali a navíc by ho to asi tížilo, i když nechápal proč ho to tak tíží. Povzdechl si, sedl si a podíval se Duskclawovi do očí. Snažil se vypadat co nejvíce chladně, aby je nějakým způsobem překvapilo, že přijmul to, že bude povídat o svojí minulosti. "Eh…" začal Mossfur pomalu "Dobrá.. Co chcete nebo chceš slyšet?" zeptal se pomalu a sledoval jak Duskclaw zareaguje. Na Rainheart neviděl.

Rainheart se na Mossfura zamyšleně podívala. Vážně o tom chce mluvit? Nebyla si tím moc jistá... Ona osobně by taky nijak extra o své minulosti vyprávět nechtěla. Nakonec si však povzdechla a zamířila k Duskclawovi. Mlčky se posadila vedle něj, aby měla dobrý výhled na Mossfura. Už chtěla něco říct, ale najednou si vzpomněla na svou tlapku. "Mě by zajímalo co se stalo tvé sestře" mňoukla zamyšleně. "Ale nejdříve... Byla bych ráda kdyby se mi tady Duskclaw podíval na tu tlapku, protože to strašně štípe" zavrčela a probodla kocoura vedle sebe naštvaným pohledem.

Duskclaw se nezaujatě podíval na Rainheart. Teď si o mě všichni myslí že jsem přes léčitelství génius? Neříkám že mě to netěší, ale co budu dělat až ke mě přijdou s infekcí nebo jen s bolestí břicha? Duskclaw is povzdychl: „Nebudu lhát, tak daleko abych dokázal poradit něco na bolest moje znalosti nesahají. Ale pro začátek....bych asi zkusil tu ránu namočit do toho potoka, pokud se ti tam třeba dostal písek nebo jiná špína... a navíc se to zchladí. Myslím že to je to nejlepší co ti já dokážu poradit.“ Na tohle nepotřebuji být léčitel, aby mne to napadlo. Asi jsem prostě chytrý. Sám se nad představou toho co právě řekl otřásl. Už si ani nevšímal Mosse protože jeho otázku zodpověděla Rain.

Rainheart pomalu přikývla. "Dobře" mňoukla zamyšleně. "Nenapadlo by mě, že zrovna ty budeš zkušený ohledně léčitelství" mňoukla s lehce pobaveným úšklebkem. Zamyšleně si prohlédla zraněnou tlapku. Krev z ní už skoro nevytékala. Což bylo jedině dobře. Ale stejně to stále trochu bolelo.. Mlčky znovu zamířila k potůčku, aby uposlechla Duskovu radu. Opatrně si tlapku namočila a tiše sykla. Docela to štípalo, ale po chvíli to bylo opravdu příjemné. "Byl by z tebe "skvělý" léčitel" poznamenala a s úšklebkem se na něj podívala. Stále se cítila nejistá v jeho blízkosti a kdykoliv se na něj jenom podíval, celá se napjala. Bála se, že by na ní znovu zaútočil. Teď byla však odpočatá a měla dobrou náladu, takže se ji podařilo úspěšně zahnat strach do kouta.

„Děkuju za lichotku,“Ale pokud by všichni umřeli tak to na mě nesváděj...byl to tvůj nápad. řekl Duskclaw pobaveně. Já ohledně léčitelství zkušený nejsem, jenom uvažuji logicky, což tobě pravděpodobně chybí. Nervózně se usmál, protože se mu povedlo vést lež snad nejdéle v jeho životě. Chvilku zapřemýšlel nad událostí z minulosti. Když někoho srazí příšera asi už voda ani mech nepomůže, což? Cosi si zamumlal a zahnal svoji myšlenku zpátky odkud přišla.

Rainheart si ještě chvíli máčela tlapku ve vodě, ale potom zamířila zpátky k Duskclawovi. Mlčky se posadila vedle něj a na chvíli se zamyslela. Pokud si dobře pamatovala, jejich setkání nedopadlo zrovna nejlíp... A celkově spolu nevycházeli moc dobře. Nebo ji to tak alespoň nepřipadalo. "Trochu jsem přemýšlela" zamumlala směrem k Duskclawovi. Vlastně ji to napadlo až teď, ale ta myšlenka ji otravovala od noci, kdy spolu dobojovali. Jen ji nevěnovala moc velkou pozornost. "Nezačali jsme zrovna nejlíp a.. Co kdybychom začali od znovu?" mňoukla a tázavě se na něj podívala. "Zapomněli bychom na to co se stalo.. Co říkáš?" S nadějí v očích se na tmavě šedého kocoura zadívala. Vždycky se snažila se všemi vycházet co nejlíp. S Duskem moc dobře nevycházejí, tak proč to nezkusit ještě jednou?

„Záleží na tom jak to myslíš,“ řekl nezaujatě Duskclaw s představou všeho otravného a zlého co mu provedla, „můžu to zkusit, ale 'Ahoj, já jsem Duskclaw, těší mne' ode mě už nečekej.“ Vlastně bych zvládnul říct vše kromě toho 'těší mne'. Posadil se a stočil ocas kolem tlapek. Možná tomu říkáš že zapomeneme, ale já nemám proč zapomenout. Důstojně a nezaujatě se zahleděl Rainheart do očí: „Mimochodem, to ta tlapka? Zlepšilo se to?“ I kdyby ne tak já s tím nic neudělám.

Rainheart nejistě švihla ocasem. "Prostě jsem.." začala nejistě. Co by vlastně měla říct? Že doufala, že by se z nich mohli stát přátele? "Nechci po tobě, aby ses mi zase představoval. Jen chci aby jsme zkusili spolu nějak vycházet, když už máme spolu nějaký ten čas strávit" mňoukla s pohledem upřeným do země. No vážně.. Kdo by chtěl trávit den od rána do večera s někým kdo se vás pokouší zabít? "Pokud jde o tu tlapku.. Už je to o trochu lepší. Díky" mňoukla s nepatrným úsměvem. Opravdu už to tolik neštípalo. Ale bude si ju muset šetřit aby se ji tam nedostala infekce. Poté se ohlédla na Mossfura, který seděl jen kus od nich. "Tak... jak to bylo s tou tvou sestrou?" zeptala se opatrně.

Mossfur se zrovna chystal odejít, protože se mu nechtělo poslouchat, jak se ti dva seznamují. Nevěděl jak se ti dva seznámili, ale měl pocit že Duskclaw Rainheart nechtěl na první pohled zabít. Rainheart, ho ale zastavila. Najednou naprosto ztratil náladu se s nimi o Snowwing bavit. Teď by byl nejradši, kdyby si ti dva dál povídali a on by šel na nějaký ten lov. Třeba by chytil nějakou prťavou myšku. A proto mlčel a jen se na Rainheart nejistě podíval. Nic neřekl, jen se díval Rainheart do očí.

Rainheart mlčky vyčkávala, jestli Mossfur něco řekne. Když se, ale zdálo, že nemá co říct, povzdechla si. "Nemusíš nám o ní vyprávět" mňoukla s nepatrným úsměvem. "Jestli je to pro tebe nějak těžké nebo.. Nemáš na ni hezké vzpomínky, tak nám nic říkat nemusíš. My to budeme respektovat." Rainheart se na něj lehce usmála. Pro ní samotnou by taky bylo těžké vyprávět někomu jinému o její rodině. Proto doufala, že se Duskclaw nebo Mossfur, nebudou moc vyptávat.

„Být upřímný, doufal jsem že ten příběh budu moci slyšet,“ řekl Dusk s předstíraným zájmem, My Rainheart? MY?! Nerozhoduj za mě!„ale hádám že jsi ten poslední kdo by si mohl myslet, že mluvím pravdu.“ Zavrtěl ocasem a obtočil si ho kolem tlapek z druhé strany. Chladně se podíval na Mossfura a začal si olizovat packu. Čekal co se bude dít. Bude mlčet? Bude nás ignorovat? Zbaběle uteče? A nebo se rozvypráví? Vážně chci slyšet příběh se sestrou, který je od někoho jiného než ode mě.

Mossfur zachytil Duskclawův pohled a cítil jak se mu ježí srst. Potom si povzdechl. Vlastně chtějí slyšet jen to co se stalo Snowwing. A na tu spadl strom a to je vše. Mossfur se pousmál a začal "Jestli chcete vědět jen to, co se stalo mé sestře, tak to není nic dlouhého. Když se objevil ten hurikán, co zničil náš klan, utekl jsem a když jsem se přišel podívat jaké škody způsobil, zjistil jsem že Snowwing je mrtvá. Pod stromem. Zřejmě na ní spadl strom. Je tohle všechno co jste potřebovali slyšet? Pokud vím chtěli jste vědět jen to co se stalo Snowwing." Nebylo to tak těžké říct.

Rainheart na Mossfura soucitně pohlédla. Nedokázala si představit, že by se vrátila do svého zničeného tábora a tam našla tělo někoho s kým strávila celý život. "To mě mrzí" mňoukla Rainheart a ještě jednou se na Mossfura soucitně podívala. Potom se váhavě postavila. Pomalu k němu došla a olízla ho mezi ušima jako kotě, které potřebuje utišit. Moss sice nevypadal nijak extra smutně, ale ona si nemohla pomoct. Kdyby se něco takového stalo jí, nikdy by se s tím psychicky nevyrovnala. Sice nemá sourozence a přišla o klan, jenomže kdyby viděla někoho ze svých blízkých, mrtvého... Nad tou myšlenkou se otřásla.

Duskclaw protočil očima. Taky jsem přišel o někoho blízkého a kdo mě utišil? Nikdo! Život jde dál a jediná cesta je se pokusit zapomenout. Obě kočky si prohlížel chladným pohledem. Položil packu zpátky na zem a spíše jen sám pro sebe zamumlal: „Ode mě žádnou útěchu nečekej.“

Mossfura potěšilo, že je na něj Rainheart tak milá. Usmál se "Děkuji. Ale tebe to mrzet nemusí. To já jsem ten koho to byla sestra a já jsem ten, který udělal chybu," řekl potichu. Potom uslyšel Duskclawa a úsměv mu zmizel z tváře. Podíval se na Duskclawa, ale nevydržel se neusmát, protože přesně tušil že Duskclaw něco takového řekne. "Od tebe útěchu nepotřebuju a ani jsem ji nečekal. Nečekal jsem ji od nikoho" řekl a s vděčným pohledem se podíval na Rainheart

Rainheart se pousmála. "To nestojí za řeč" mňoukla klidně. "Vím jaké to je přijít o někoho velmi blízkého.." dodala s povzdechem. Chtěla ještě něco říct, ale najednou ji zakručelo v břiše a ona stáhla uši dozadu. No skvělý... A teď tady chcípnu hlady. Rain se postavila a zkusila přenést větší váhu na tlapku, ale hned nato bolestně sykla. Takhle to nepůjde... Zhluboka se nadechla a vydala se směrem k lesu, dál od potoka. U Duskclawa se ještě zastavila. "Jdu se pokusit něco ulovit" mňoukla chraplavě a pohlédla na oba její společníky. Asi poprvé v životě vážně nechtěla jít na lov. Co když se ji do rány dostane infekce? Co pak? "A jestli něco ulovím, tak mě potom budete muset obdivovat, protože to bude vážně zázrak" dodala suše.

Mossfur zvedl hlavu, aby viděl na oblohu a řekl tiše "myslím že stojí..". A když Rainheart řekla, že půjde na lov, zareagoval dřív, aniž by si uvědomil že vlastně vyskočil "Já půjdu s tebou!" řekl šťastně a až teď, začal dohánět svůj mozek. "Aspoň se nebudeš cítit špatně, když toho ulovíš málo, protože já toho ulovím ještě míň. V lovení jsem vážně špatný," přiznal nevrle a sledoval jak bude Rainheart reagovat.