Příběh Hromového klanu I.

Rainheart si povzdechla. "Hele, nedělám to proto abych tě nějak otravovala, ale pro tvoje dobro!" mňoukla a nejistě švihla ocasem. Zkusím to ještě jednou.. Jestli nepoleví, půjdu sama. "Jestli si myslíš, že tě nechám utopit se, tak si na omylu. Chci jenom aby sis na vodu alespoň trošku zvykl.. Mně snad důvěřuješ ne?" zamumlala a znovu do něj nejistě strčila. "Nebudu tě nutit plavat, jenom se trochu namočíme" dodala ještě. Jestli nezabere tohle, tak nic.

Tobě možná důvěřuji ale vodě ne! Duskclaw zaryl drápy ještě víc do země. „Já nikam nejdu,“ zasyčel. Vem do vody Mossfura! Třeba se probudí a budete plavat spolu nebo se neprobudí a utopí se. Nemáš co ztratit! Zježila se mu srst. Nad představou vody všude kolem jeho těla se mu dělalo úzko. Voda všude kolem, hlubina kde je jen tma a prázdno odkud není cesty zpět. Všechno se mu to přehrávalo před očima jakoby to někdy zažil, ale nic takového se mu nikdy nestalo.

Rainheart se na něj smutně podívala. Už otvírala tlamičku, aby něco řekla, ale nakonec si to rozmyslela. "Tak dobře" zamumlala tiše. "Za chvíli budu zpět" dodala a klidně zamířila směrem k řece. Po cestě přemýšlela nad tím, jak je možné, že se vody tolik bojí. Říkal, že nemá žádný důvod k tomu bát se ji. Prý ji prostě nemá rád. Ale to ju nemá tak rád, že mu vadí jenom se namočit? Když došla k řece, zamyšleně se posadila na břeh. Vzpomněla si na slova Duska. Proč se nebojí vody? Měla by k tomu mít důvod a stejně by tu nejradši zůstala celé dny. Nejistě švihla ocasem. Najednou ji chuť plavat přešla. Naštvaně zasyčela. Já toho prašivce jednou vážně zabju... Nakonec se přeci jen donutila vlézt tam. A nelitovala. Nějakou dobu plavala tam a zpátky. Užívala si ten krásý pocit, když všude kolem ní byla voda, která si jakoby hrála s jejím hustým kožíškem. Nakonec si ještě na chvíli lehla na břeh a začala si olizovat srst na hrudi. Když měla pocit, že si vody užila dost, zamířila zpět k potoku. Po cestě se párkrát zahleděla na hvězdy. Dříve neplavala sama. Většinou s ní křece šli její přátele. Bylo to tehdy příjemné.. Jen tak dováděli ve vodě, jako malá koťata. Když měla oba její společníky na dohled, trošku zpomalila. Ani si neuvědomila, že ji z kožíšku pořád odkapává voda.

Mezi tím si Duskclaw položil hlavu na svoje packy. Bylo mu líto že nešel s ní, ale zároveň byl rád že chodit nemusel. Mel bych se naučit plavat. Jednou my osud zařídí abych spadnul od vody a co já budu dělat? Topit se. Znovu tiše zasyčel nad představou toho jak mu voda protéká srstí. Já to k životu nepotřebuji. Když se budu od vody držet dál nemůžu do ní spadnout. Takže až se budeš topit tak tě nezachráním Rain, jasný?
Zahlédl Rainheartinu siluetu skrze stromy. Doufám že ji nenapadne nějaká další pitomost.

Rainheart mlčky mířila směrem k Duskclawovi a Mossfurovi. Když byla u nich, nejistě se podívala na Duskclawa. Nakonec si povzdechla a lehla si co nejdál od něj, ale zároveň docela blízko. Mossfur by se tak akorát mezi ně vešel. Nechtěla aby na ni začal nějak syčet nebo nadávat, kdyby měl na kožíšku náhodou pár kapiček vody. Mlčky si položila hlavu na tlapky a povzdechla si. Přemýšlela jestli mu má říct, že váhala než vlezla do vody. Že tam ani na chvíli nechtěla. Jelikož nevěděla co říct, tak se rozhodla, že mu to nakonec řekne."Nesnáším tě" zamručela se zavřenými oči. Na tváři ji, ale hrál nepatrný úsměv. Snad pochopí, že to nemyslím úplně vážně.

Duskclaw jí věnoval nezaujatý pohled. „Čím jsem si to zasloužil?“ mňoukl, „kvůli tomu že jsem s tebou nešel nebo za tím je něco jiného?“ Začal si znovu prohlížet svoji levou tlapku.To nemůže myslet vážně, jak by mohla nenávidět někoho jako já? Krátce si tu packu olízl a podíval se na oblohu posetou hvězdami. Jestli po mě bude chtít abych šel do vody tak se k vám brzo přidám. Těšíte se? Já ani ne...

Rainheart se zamračila. "To mě neštve. Spíše mě to mrzí, ale chtěla jsem mluvit o něčem jiném" zamumlala a trochu se zamračila. "Než jsem vlezla do vody.. Vzpomněla jsem si na to co si říkal. Že mám větší důvod bát se vody, nebo ji nesnášet. Najednou jsem tam nechtěla jít. Skoro jsem se až bála." Zhluboka se nadechla a vydechla. "Nešlo ti o tohle, že ne? Nechtěl si abych se ji začala bát?" optala se a nejistě švihla ocasem s pohledem upřeným do jeho očí.

Pokud jo tak mě to napadlo až teď. Ale je to geniální nápad, děkuju že ses toho chytla. „Ne. O to mi skutečně nešlo ani o nic jiného,“ řekl chladně, „myslím že jsem to řekl jen protože jsem to chtěl říct. Je totiž vtipné že ty nenávisti máš důvod a stále miluješ a já to mám naopak.“ A jelikož jsem se zbláznil, troufl bych si říct že v našem vzájemném vztahu to máme přesně naopak. Moc chtěl tu větu dodat nahlas, ale jaksi nenašel odvahu. Př pohledu do jejích očí se neodvážil něco takového říct. Někdy je lepší mlčet.

Rainheart si ho zamyšleně prohlédla. Nelže? Nepřemýšlí v duchu nad tím co by měl říct dalšího, abych měla důvod bát se ji? Nakonec si povzdechla. "Promiň, že jsem tě hned takhle podezírala" mňoukla nejistě."Já jen, že mě to vyděsilo. Nikdy jsem se vody nebála, i když jsem se málem párkrát utopila." Nad jednou ze vzpomínek se musela pobaveně ušklíbnout. Těžko uvěřitelné, že jsem se zrovná já někdy málem utopila pomyslela si s nepatrným úsměvem.

„Hmm....“ zamručel Duskclaw. Nevěděl co říct. Normálně měl vždycky nějaký argument, ale tentokrát mu na mysl nic nepřišlo. Zahleděl se nervózně do země a mlčel.

Rainheart švihla ocasem. Nevěděla co by měla dál říct. Nejistě se otřásla a poté se váhavě zadívala na Duskclawa. Kožíšek měla sice stále trochu mokrý, ale snad to tolik nevadilo... Postavila se na roztřesený nohy a nejistě došla k Duskovi. Poté si lehla hned vedle něj a hlavou se mu opřela o rameno. Doufala, že nebude mít žádné námitky. V jeho blízkosti se cítila tak bezpečně. Trochu se napjala a zamyslela se co by mohla říct. Proč je pro mě najednou tak těžké navázat konverzaci? Normálně jsem to byla hlavně já, kdo nezavřel tlamu! Nakonec si povzdechla a plácla první věc, která ji momentálně napadla. "Nikdy by mě nenapadlo, že dopadnu, tak jak jsem dopadla" mňoukla zamyšleně. No vážně.. kterou klanovou kočku by napadlo, že za jednu noc přijde o vše kvůli tomu co miluje? A nakonec skončí jako tulačka, která narazí na dva jiný tuláky, kteří ji budou dělat společnost zatímco se trápí a nemůže přestat myslet na svou minulost.

Duskclaw se na ni překvapeně podíval. Její kožíšek byl ještě vlhký. Chtěl ji odstrčit nebo jí říct aby se k němu tak netiskla, ale její přítomnost mu dodávala pocit spokojenosti. „No jo, je těžké předvídat co se stane než se to stane,“ řekl zachmuřeně, „taky jsem si nedokázal představit život bez otce a sourozenců... A teď ležím tady, vedle dvou bývalých klanových koček se smutnou minulostí. Všimla sis kolik toho vy dva s Mossfurem máte společného?“ Měl jsem se na té hromové stezce nechat srazit já, bylo by to pro všechny lepší. Měl jsem se nechat srazit už tehdy co-... Několikrát zamrkal a věnoval Rainheart letmý pohled.

Rainheart přikývla. Ani ji pořádně nedošlo, že toho mají společného tolik. Oba rádi plavou, jsou zvyklí na život v klanu.. a je tu určitě i spousta jiných drobností. A ani jsem ho nestihla pořádně poznat... Až se probudí, budu mu muset dělat nějakou tu společnost. Bylo by fajn popovídat si s někým kdo bude chápat jaké to je, když někdo přijde o klan pomyslela si s nepatrným úsměvem. "Kolik si měl sourozenců?" optala se zvědavě a nastražila uši. Na chvíli se cítila jako malé kotě, které čeká až mu jeho matka řekne nějakou pohádku. A možná tak aji vypadala. V očích se ji zračila zvědavost, uši měla nastražené, aby nepřeslechla žádný detail a ocasem několikrát švihla ze strany na stranu.

Potok

Duskclaw zastříhal ušima. Nechtěl říkat pravdu tak jen krátce odvětil: „Jednoho...“ Dobře věděl že lže a že lhát neumí, ale lež s léčením taky udržel dost dlouho. Ale řekl jsem 'sourozenců'. Stačí věřit že je hluchá. Nemá důvod se ptát, tak proč se ptá!? Pohlédl stranou aby jí naznačil že se o tom nechce bavit. Žádnou sestru nemám mám jen bratra....nemám sestru, jenom bratra....žádná sestra, jenom bratr... Chtěl zase zapomenout to co dávno zapomněl, ale Mossfur, jeho sestra a hlavně jeho zranění mu tu jeho stále připomínali.

Rainheart se uchechtla. On fakt neumí lhát pomyslela si mírně pobaveně. "Řekli jsi sourozenců a máš jednoho?" zeptala se mírně pobaveně. Potom si však všimla jak uhnul pohledem. Z něho asi nic nedostanu... ale stejně by mi to říct mohl. Já se mu taky svěřila se spoustou věcí.. Rain se zamračila a povzdechla si. "Jestli o tom nechceš mluvit, tak nemluv. Ale příště mi prosím nelži. Je potom těžké rozeznat kdy říkáš pravdu a kdy ji neříkáš" mňoukla po chvíli.

„Děkuju za pochopení,“ odvětil Duskclaw suše. Ty se mě stejně jednou zeptáš znovu. Nevěřím tomu že do toho nebudeš rýpat tak dlouho, dokud nebudeš spokojená. Mám jenom bratra a žádnou sestru, snad ti to bude příště jako odpověď stačit. Položil si hlavu na tlapky s pohledem stále upřeným kamsi do dáli. Nezajímalo ho jak moc tím shodí Rain ze svého ramene, chtěl jí dát víc najevo že se nemá ptát, ale její otázka se mu pořád opakovala v hlavě a nedokázal zahnat pravdu. Neuměl lhát ani sám sobě.

Rainheart se od něho kousek odtáhla. "Děje se něco?" zeptala se trošku vyděšeně. Co to s ním je? "Řekla jsem něco špatně?" zeptala se a nejistě švihla ocasem. Cítila jak se napjala. Co když jsem řekla něco špatného a on je teď na mě naštvaný? Rain se ošila.

„Nic, nech to být,“ řekl Duskclaw příkře. Musí se na všechno vyptávat? Ahh! Proč se ptám když to vím? Nechápu sám sebe, zbláznil jsem se! Podíval se na Rain s neznatelným smutkem v očích. Nejsem kocour co by si rád povídal a ani nechci být. Zamračil se a znovu od ní odvrátil pohled. A to je ono. Mám tisíc důvodů proč ji nenávidět, a přesto ji mám rád. Mám to stejně jako ona s vodou. Myší mozku! Jsi blázen smiř se s tím!

Rainheart si ho nejistě prohlížela. A co mám teď dělat? On je na mě možná naštvaný a já nevím proč. Bavit se se mnou očividně nehodlá, ale já si povídat chci. Kéž by se už Mossfur probudil... potřebuji si popovídat s někým normálním. Rain si povzdechla. "Jestli jsem něco provedla, tak.. promiň" mňoukla lehce naštvaně. Nechápala co udělala tak hrozného, ale rozhodla se to neřešit. Stoupla si a zamířila k Mossfurovi. Rychle mu pohledem přejela rány a poté si lehla vedle něj z druhé strany než byl Duskclaw. Mlčky mu olízla ránu na hlavě. Kdy se asi probudí? pomyslela si Rain trochu smutně. Duskclaw sice nebyl ta nejhorší společnost, ale občas měla pocit, že prostě nechce aby tu vůbec byla. Hlavu si položila na tlapky a zahleděla se do dáli.

Potok
Rainheart si nakonec povzdechla a rychle si olizla zraněnou tlapku. Rána už ji vůbec nebolela, díky čemuž se jí o trochu zvedla nálada. Mlčky se otočila k Duskclawovi i Mossfurovi zády, stočila se do klubíčka a pomalu usínala.

Duskclaw se probudil svěží do nového dne. Ani si neuvědomil že usnul. Podíval se na Mossfura a potom na Rainheart. Oba spali, rozdíl byl jen v hloubce jejich spánku. Hlasitě zívnul a začal se zvedat. Dlouze se protáhl a podíval se na nebe. Slunce již bylo nad východem... vlastně na skoro stejném místě jako, vždy když se vzbudí. Nicméně, už začínalo být vedro a přes celou noc nic nepil. Zamířil k potoku. Pokud byl stále rozespalý, chladná voda ho právě probrala. Zvedl hlavu a znovu se ohlédl na dvě ležící kočky. Rainheart přes Mossfura nebila moc vidět, ale věděl, že se ještě nevzbudila. Nebo jenom hraje že spí... Znovu se otočil k vodě aby se znovu napil.

Rainheart prudce otevřela oči a rychle vyskočila na tlapky. Zrychleně dýchala a oči měla vykulené. Rozhlédla se kolem a oddechla si. Jenom další zlý sen.. pomyslela si úlevně a rychle si olízla srst na hrudi. Neměla bych se nechat vyděsit hloupými sny. Oklepala se a poté zamířila směrem k potoku s pohledem upřeným do země. Proto si až skoro u něj uvědomila, že tam je Duskclaw. Nejistě švihla ocasem a trochu se zamračila. Nechtěla s ním mluvit. Proto si u potoka sedla kus od něj, aby se v klidu napila a čekala jestli něco řekne.

Duskclaw zvedl svůj čumák od tekoucí vody. Všiml si Rain která se mezi tím objevila kousek od něj. „Dobré ráno,“ řekl a upřel na ni své oranžovo-žluté oči.Obvykle to říká ona, ale dneska na to nevypadá. Řekl jsem to za ni, je v tom problém? Posadil se a začal si olizovat svoji levou packu.

Rainheart se nepatrně zamračila. "Dobré ráno" odpověděla suše a probodla ho nic neříkajícím pohledem. Nevěděla co by měla dál říct. Stále se cítila trochu nejistě po jejich včerejším rozhovoru. Trochu ji ranilo, že ji ani neřekl proč je na ni naštvaný. Nebo nebyl naštvaný? Ale choval se tak..! Tak proč se teď chová jako kdyby se nikdy nic nestalo? Rain v duchu sváděla vnitřní boj. Nevěděla co si o něm teď má myslet. Asi by měla něco říct, ale místo toho od něj odvrátila pohled a podobně jako on si olízla packu.

Duskclaw jí opět věnoval letmý pohled. Asi se mnou má nějaký problém... nevím jaký a nepotřebuji to vědět. Švihnul ocasem po zemi a stočil si ho kolem tlapek. Zaškubal fousky a čekal co Rainheart udělá. Sám by se zbytečně nevyptával nebo by nezačal nové téma.