Příběh Hromového klanu I.

Skály slunění
Mossfur nebyl schopný odpovědi. Jenom tam tak stál pred Rainheart a nic neřekl. Nedokázal nic říct. Slzy mu stékaly po tvářích a věděl že jestli neodpoví tak bude zle. I přesto jenom stál a byl na dně. Nějakým způsobem v Rainheart viděl svou sestru protože si jsou velmi podobné. Tedy spíš.. Byla si podobná jak s Rainheart, tak s Duskclawem. A k tomu všemu mu pořád kručelo v žaludku a zraněné rameno ho pálilo. Stihl si všimnout, že Rainheart je taky zraněná, ale neptal se. Věděl, že jí to udělal Duskclaw. A k hladu, smutku a všeho možného byl příšerně unavený. Stál tam pred Rainheart.. Hladový, smutný, unavený, lehce zraněný kocour, který byl na dně a tekly mu slzy po tvářích. Ale Rainheart na otázku neodpověděl, protože jakoby nemohl mluvit.

Rainheart nevěděla co dělat. Mossfurovi po tvářÍch stále stékaly slzy a celkově se tvářil naprosto zničeně. Vztek pomalu ustupoval. Povzdechla si a klidně zamířila k němu. Posadila se hned vedle něj a zadívala se na svoje tlapky. Na tohle nikdy nebyla dobrá... utěšovat ostatní. Donutila se k němu vzhlédnout. Nejistě se k němu natáhla a olízla ho mezi uši, jako to dělávají matky svým koťatům, když je chtějí uklidnit. "Mossfure" začala Rainheart váhavě. "Jestli jsem ti něco provedla.. Prosím, řekni mi to. Duskclaw není nejlepší společnost, kterou bych mohla mít a i když tě znám jen chvíli.. Nechci aby si odešel" mňoukla tiše s pohledem upřeným na zelenookém kocourovi. V hlavě se ji honilo spousty myšlenek. Co se mu stalo? Co jsem provedla já? Proč nás chce opustit? Kdo je Snowwing? Ta byla ze všech nejtěžší na zodpovězení.. Možná jeho družka? Sestra? Nebo snad matka? Neměla tušení.

Skály slunění
Mossfur sebou trhnul, když ucítil jak ho někdo olízl mezi ušima. Lehl si a zaryl hlavu mezi přední packy. Když se podíval kdo je vedle nej, zjistil že je to Rainheart, cit ho překvapilo, protože si myslel že odešla. Podíval se na hvězdy a usmál se pořád jsou hezčí než všechno co jsem dnes viděl.
Mossfur se díval na svoje přední tlapky. Co by ted dal za to aby tu s nim byla Snowwing. Ale Snowwing je mrtvá a on už ji nedokáže vrátit zpět. Podíval se na Rainheart zelenýma očima a zjistil že ona se na nej taky dívá. Stále nic neřekl, protože to prostě nedokázal. Nakonec se podíval na hvězdy a říkal si, která z nich je asi Snowwing.

Rainheart na něj zoufale pohlédla. Vypadal jako kdyby ji skoro ani neslyšel... Co mám teď jako dělat? pomyslela si zoufale. "Mossfur... teď se vrátíme zpátky k potoku, já ti něco ulovím k jídlu a pořádně si odpočineš, ano?" mňoukla a doufala, že tohle zabere. Opatrně do něj šťouchla čumáčkem. "Pojď, půjdeme" zašeptala jemně jako kdyby mluvila ke kotěti. Kde je Duskclaw když ho zrovna potřebuji?

Duskclaw došel k písčitému plácku. Svůj úlovek už dojedl a teď se vracel k Rainheart. Lehce zapomněl na to, že Rain šla hledat Mossfura a určitě nebude na stejném místě. Zahleděl se na pár načervenalých teček v písku. Třeba když je budu následovat tak najdu Rain i Mosse. Zahleděl se na načervenalou noční oblohu a přemýšlel jestli je vůbec chce hledat. Nakonec se rozhodl pro druhou možnost a lehl si k nejbližšímu stromu. Jsem přece rád že tu se mnou nejsou...ale oni jsou pravděpodobně rádi že tam s nimi nejsem já. Nějak se sto musí vyvažovat...nevadí mi to, ne nevadí!

Skály slunění
Mluví na mě jako bych byl kotě... Tak proč mi ti nevadí? Kdyby tu byl Duskclaw tak by se mi vysmál do obličeje Mossfur zaryl drápky do země a tiše zavřel. Bylo mu jedno že ho Rainheart pozoruje. Její nabídka ho, ale zaujala. Vrávoravě vstal a podíval se na Rainheart smutnýma očima. Dobrá... Já.. Já se omlouvám, ale když jsem se naposledy s někým hádal.. Nedopadlo to nejlépe.. Ja jsem zvyklý povídat so s někým.. Někým jako byla Snowwing.. A ta vlastně byla něco jako ty a Duskclaw dohromady, takže nevim kde vidim problém. Možná to je tím že mi ji připomínáte.. Moc mi na ni záleželo, ale je pryč a ja se ji ani nestihl omluvit a nevim.. Asi se bojím že to skončí stejně jako se Snow..." Řekl posmutněle Mossfur.

Rainheart ho znovu jemně olízla mezi uši."To je v pohodě" mňoukla klidně, stále dumající nad tím kdo je Snowwing. Nakonec ale usoudila, že se zeptá až později. "A nedělej si starosti. Teď se vrátíme k potoku, ty si odpočineš a popřípadě si o tom promluvíme zítra" rozhodla a stoupla si. Poté šťouchla do Mossfura a zamířila směrem k potoku. Doufala, že ji Mossfur následuje. Bude muset najít Duskclawa aby se mu podíval na to rameno. Ale co když se taky nevyzná v léčení? Rain naprázdno polkla. Bude muset doufat, že není stejně tupý jako ona.

Skály slunění Potok
Mossfur se znovu podíval na hvězdy, jakoby čekal že mezi nimi najde Sniwwing a potom se vydal za Rainheart. Udělal však jeden krok a palčivá bolest ho zastavila. Tiše sykl. [i[to asi byly nějaké ostré kameny, protože rpto boli jako ďas. [/i] Potom kulhavým krokem došel až k Rainheart a doufal že si jeho kulhavégo kroku nevšimne "Děkuji.. Děkuji za všechno co jsi pro mě dneska udelala. Jsem ti vděčný. Bez tebe bych sám dlouho nepřežil" řekl napůl šťastné a napůl smutně. Doufal že spz jeho pohledu nesli moc poznat že zase mysli na Snowwing.

Rainheart se nepatrně pousmála. "Nemáš za co děkovat" mňoukla váhavě. Nebyla zvyklá na to aby ji někdo děkoval s takovou upřímností. Ulevilo se ji když dorazili k potoku. Byla unavená a chtěla jít spát, jenomže nemohla na spánek ani pomyslet dokud nenajde Duskclawa. "Donesu ti něco k jídlu, hned jsem zpět" mňoukla spěšně směrem k Mossfurovi a zamířila do lesa. Zavětřila a trochu se přikrčila. Alespoň jedna malá myška.. pomyslela si zoufale. Většina zvířat stále ještě spí a proto bude určitě těžké něco ulovit. Ale na Rainheart se tentokrát usmálo štěstí. Zanedlouho ucítila hraboše. S lehkým úsměvem se vydala k místu kde si myslela, že je. Plížila se lesním podrostem a přitom přemýšlela kde by mohl být Duskclaw. Doufala, že bude pořád na stejném místě jako když ho viděla naposledy. Když hraboše konečně zahlédla, zahnala myšlenky do kouta a soustředila se na lov. Nebohý hraboš o ní nevěděl dokud ho nepřitiskla k zemi a nezakousla. S úsměvem na tváři se rychle vrátila k Mossfurovi. Hraboše mu položila přímo pod čumák a se slovy, že jde najít Duskclawa se rozběhla směrem k místu, kde byl naposledy. Čili k té písčité mýtince. Po cestě trochu zpomalila, jelikož se zase ozvalo zranění na přední pacce. Rainheart vztekle zavrčela, když ji začala rána ošklivě štípat. Tam kam měla namířeno se dokulhala s viditelně unaveným výrazem. "Duskclawe!" křikla a snažila se udržet oči otevřené. Už byla vážně unavená.. Snad tady někde ten prašivec je.

Potok Písečná pustina
Mossfur nevěděl co říct.. Tak se na Rainheart vděčně podíval, snědl hraboše, lehl si na prvni vhodně místo které mu přišlo pod tlapku a usnul.

Duskclaw překvapeně zvedl hlavu. Ani nezaregistroval že usnul. To je ta nejhorší věc co se může stát... nemůžeš usnout a pak se vzbudíš. Buď to nic neznamená, a nebo to naopa znamená že jsi celou dobu žil ve snu. Otřásl se a rozhlédl se. Zdálo se mu že jej někdo volá. „Halo?“ řekl nejistě. Urcitě to bude Rain nebo Moss. Nikdo jiný jeho jméno nezná...nebo.... Dusk rychle zamrkal aby přestal přemýšlet tak hluboce. Zavětřil, aby zjistil kdo k němu přichází. Vítr nenesl žádný jiný pach, pouze Rainin a Mossfurův. Praktiicky si mohl oddychnout, ale místo toho si položil hlavu na packy a obrátil zrak k zemi.

Rainheart zaslechla tiché "halo" a vzápětí uviděla Duskclawa. Rychle se k němu rozběhla. "Duskclawe!" mňoukla a když k němu doběhla, šťouchla do něj čumáčkem. Stále se cítila nejistá v jeho blízkosti, ale teď se donutila na to nemyslet. "Pojď do tábora" zamumlala a znovu do něj šťouchla čumákem.

„My mám nějaký tábor?“ řekl lehce rozhořčeně. To se z nás snaží udělat klan? S táborem, hlídkami, zákonem a hlavně velitelem?! Co si jako myslí že dělá! Na to nemá právo! Zamračil se a začal se zvedat: „Kde máš Mosse? To jsi ho nenašla?“Protáhl se a prohlédl si ji celou. Všimnul si jejích zranění a vzpomněl si že jí je udělal on. Netušil jsem že ji budou zhoršovat chůzi tak dlouho. Hah, talent.

Rainheart si povzdechla. Byla tak unavená, že ji to vůbec nemyslí. "Promiň, nemyslela jsem tábor jako tábor.. Prostě pojď už prosím zpátky k potoku!" mňoukla skoro až zoufale. Jsem hrozně unavená... A ano Mossefura jsem našla" zavrčela a probodla ho pohledem. Stále musela myslet na to, že ho hledala SAMA. "Má zraněné rameno.. nevím jestli se v léčení vyznáš, ale zkusil by ses mu na to potom podívat?" dodala ještě s nadějí v hlase.

To že jsi unavená musím uznat. Duskclaw na víc nečekal, -řekl si, že se na všechno co potřeboval vědět- a otočil se na směr k potoku. „Abych byl upřímný, měla by ses nejdříve věnovat svým zraněním,“ řekl chladně, ale lehce se usmál nad připomenutím toho že to jsou zranění od něj „nemůžu říct jak jeho zranění vypadá, ale on má zranění jen na rameni a ty ještě níž na noze.“ Kdyby tak věděla, že o léčení absolutně nic nevím... když to ještě víc zkazím a všichni se otráví, můžu to svést na to, že je jejich problém že žádali o pomoc MĚ.

Rainheart trochu překvapeně přikývla. Možná se trochu vyzná... Štěstí pro nás. Poté se pomalu vydala směrem k potoku. Po cestě několikrát bolestně sykla a párkrát se musela zastavit aby nechala nohu odpočinout a poté se s novým elánem se vydala dál. Kromě lehkého zranění, které ošklivě štípalo, toužila také po spánku. Když byli skoro u potoka na chvíli se zastavila a zhluboka se nadechla. Poté zamířila k Mossfurovi, který ležel jen kus od potoka.

Netrvalo dlouho a Dusk viděl skrze keře Mossfura ležícího u potoka. Tohle bude ještě zábava. „Řekl bych to takhle,“ začal vymýšlet co řekne, „je to malá rána, ale nejdůležitější je aby přestala krvácet....když nepřestane krvácet, tak vykrvácíte - a to si nikdo nepřeje. -Nervózně zamrkal- No a...“ Snažil se nějak znovu začít, ale nedokázal najít žádná slova. Proč je lhaní tak těžké!? Radši udělal první blbost co ho napadla - vytrhl ze břehu potoka trs mechu a zamumlal: „Když bych na to dal mokrý mech....rána by se měla trochu vyčistit a ještě ke všemu nasaje krev z rány!“ Jsem génius! Tohle musí fungovat! Očima Rain ukázal na Mossfura a zamumlal: „Mám?“

Rainheart se trochu zamračila ale nakonec přikývla. "Nikdy jsem nikoho neviděla používat mech, ale zní to jako něco co by mohlo fungovat" mňoukla s nepatrným úsměvem. Alespoň, že on se v léčitelství trochu vyzná.

Duskclaw opatrně přitiskl mech na Mossovu ránu. //Jak poetické// Cítil jak spící kocour ucukl, ale kdo by se nehnul když na něm přistane něco studeného. Zajímalo by mne co udělají až přijdou na to že o léčitelství nic nevím. Chvilku přitlačoval a přesouval mech po Mossfurově poraněném rameni. Pak zpomalil a pomalu zavřel oči. Na to jaký byl čas byl hodně unavený. S mechem v tlamičce opřeným o Mossfurovo rameno spokojeně usnul.

Rainheart si Duskclawa lehce pobaveně prohlédla. Poté hlasitě zívla. Na spánek se těšila už kdoví jak dlouho. A teď se konečně může pořádně prospat. Jelikož už skoro napůl spala, neuvědomila si, že se zády opřela o Duskclawa. Tak spokojeně usnula s myšlenkou, že si na několik dní bere volno.

Potok
Mossfur pomalu otevřel oči. Když zjistil že má Duskclaw hlavu na jeho rameni, lekl se ho. Pomalu vstal, aby Duskclawa neprobudil. Vyspal se docela dobře, na to že se ho dotýkal Duskclaw. Mossfur se na Duskclawa chladně podíval a až teď si všiml Rainheart, která byla o Duskclawa opřená zády. Popošel kousek od nich sedl si zády k nim. Podíval se na oblohu a hvězdy jsou pryč....

Duskclawovi spadla hlava na zem. Rychle se probudil aby zjistil co se stalo. Na jazyku ucítil pachuť toho mechu, který přikládal Mossfurovi na nohu. Ale on byl pryč. Zvedl hlavu a rozhlédl se. Jako první si všiml Rainheart ležící za ním. Celkem ho překvapilo že tady s ním stále je po tom co se stalo v noci. Zavrtěl hlavou a dál pátral po Mossovi. Našel jej asi jednu liščí délku od nich. „Tak co rameno?“ zeptal se klidným hlasem. Kdyby tak věděl, že já vůbec nevím co dělám. Při čekání na odpověď si zívnul a začal si upravovat srst.

Rainheart v klidu odpočíval, když najednou uslyšela něčí hlas. Ospale zamručela a pomaličku otevřela oči. Několikrát překvapeně zamrkala a potom hlasitě zívla. Opatrně se postavila na tlapky a protáhla se. Ani si neuvědomila, že má lehce poraněnou tlapku, takže sebou při protahování cukla, jelikož ji to začalo zase štípat. V duchu zaklela a proklínala Duskclawa. V tu chvíli ji došlo, že leží hned vedle ní. Překvapeně na něj pohlédla se zraněnou tlapkou mírně nadzvednutou. ."Dobré ráno" mňoukla váhavě. Najednou si všimla, že Mossfur sedí jen kus od nich. "Dobré ráno Mossfure" pozdravila i jeho.

Potok
Když Mossfur uslyšel Duskclawův hlas, podíval se pred sebe, stáhl uši dozadu, zaryl drápky so země a na jeho obličeji se objevil chladný pohled. Otočil se a probodl Duskclawa chladným pohledem "proč tě to zajímá?" zasyčel potichu. V tom se probudila Rainheart. "Dobré ráno" řekl a podíval se Rainheart přímo do očí. Potom se podíval se podíval zpátky na nebe.

„Protože pokud je to lepší, tak je to moje zásluha,“ odvětil Duskclaw a čekal že mu poděkuje. Pomalu ze zvednul a protáhl se. A pokud je to horší, je to taky moje zásluha. Přešel blíž k němu posadil se. Co na té obloze vidí? Hvězdy už tam nejsou... někdy vůbec nechápu o co jim jde. Začal si olizovat packu a pozoroval Mossfura.