Příběh Hromového klanu I.

Když Rainheart zaslechla Duskclawa, prudce sebou trhla. To ji teď bude tak děsit, i když jenom otevře tlamu? Ucítila jak se celá napjala. Popravdě, moc s ním nechtěla mluvit, takže byla ráda, když se vysvětlování ujal Mossfur. Když se Duskclawa zeptal jestli je klanová kočka, zvedla Rainheart pohled od svých tlapek a zvědavě se Duskclawa podívala. Že byl mazlíček věděla, ale co se dělo potom ji neřekl. A docela ji to zajímalo.

„Nejsem, nikdy jsem nebyl,“ řekl chladně a bezvýrazně, „ale můj otec byl klanová kočka. Chtěl aby se z nás klanové kočky stali taky, ale jeho klan jeho nadšení nesdílel. Chtěl nám aspoň dát válečnická jména s čím zase nesouhlasila matka... Tak se dohodli že může dát takové jméno jednomu z nás. A on -vzdychl- si vybral mě.“ Prostě jim řeknu co budou chtít vědět, aby mě už neotravovali. Hádám že oni si svůj příběh navzájem řekli, takže se budou ptát jen mě. Ahh, tohle bude dlouhá noc. Podíval se na oblohu, pak na potok, potom na Rain a nakonec na Mossfura. Nějaké další hloupé otázky?

Mossfur se na Duskclawa zaujatě podíval. "Takže tvoje matka nebyla válečník? Tím pádem byla buď mazlíček nebo tulák nebo ne?" zeptal se a pozorně Duskclawa sledoval. "jaké to asi muselo být, nevyrůstat v klanu?" nad touhle myšlenkou se zamyslel kdyby se stalo s mými rodiči to stejné, co se stalo v klanu a se Snowwing bychom se pohádali tak bych sám moc dlouho nepřežil.. Neumím lovit a žít skoro celý život sám? Stačilo mi těch pár dnů a podařilo se mi narazit na někoho kdo by mě pravděpodobně zabil, kdyby tam nebyla Rainheart.. Kdybych potkal někoho jiného tak bych asi nepřežil..
Mossfur se na Duskclawa podíval zvědavýma očima a čekal na odpověď.

Rainheart si Duskclawa zaujatě prohlížela. Takže Duskclaw v klanu nežil... Proto nemá nijak velký důvod smutnit. Nebo má? Stalo se v minulosti snad něco co ho doteď trápí? Zhluboka se nadechla a zachvěla se. "A... co se stalo s tvým otcem? A ostatními?" optala se Rain napjatě. "Samozřejmě nemusíš odpovídat" dodala rychle s lehkým zábleskem strachu v očích. Doufala, že to pro něj není nijak citlivé téma.. Poslední co by teď chtěla vidět, je Duskclaw se špatnou náladou.

Duskclawovi se před očima začala odehrávat vzpomínka, kterou zakopal hodně hluboko. Naštvaně přivřel oči a podíval se do potoka, s touhou tu vzpomínku v té vodě utopit, ale bílý odraz měsíce a nahnědlé písečné dno mu to připomnělo ještě víc. Argh! Máte hrozně moc otázek a já... „Vzal bych to postupně,“začal rozhořčeně, ale byl rád že se pro jednou může svěřit, „ano...moje matka byla mazlíček, ale můj otec nás - mě a moje sourozence- vzal do lesa. Myslím že se můj život nelišil od moc od vašeho, protože se nás snažil učit jako válečníky.“ Vzdychl protože věděl že bude muset odpovědět i Rain. Nemusím odpovídat, nikdy jsem nemusel... Ale ty chceš abych odpověděl ne? Myslím že se stejně budeš ptát znova takže si můžu ušetřit další hloupé otázky co se budou opakovat pořád dokola. „Už jsem je nikdy neviděl,“ řekl krátce. Věděl že neříká všechno, protože svoji sestru už NIKDY ani neuvidí. Mírně potřásl hlavou aby se zase pokusil zapomenout jako kdysi dávno.

Mossfur by se rád zeptal, proč už je nikdy neviděl. Proč odešel od své rodiny. Je snad mrtvá? Bál se, Duskclawa zeptat, tak se radši jen podíval na oblohu a zeptal se "a kde jsi přišel k tomu natrženému uchu?" Mossfur se podíval na Duskclawa. Hvězdy byly rozhodně hezčí než Duskclaw, už jen proto, protože věděl že ten šedý kocour se žlutýma očima není zrovna typ koček, které by se chtěly kamarádit, ale ten typ koček ke kterým přijde nějaký neznámý a jejich první myšlenka je ZABÍT! Zato hvězdy byly krásné.

Rainheart se celá napjala. Sváděla vnitřní boj. Má se ho zeptat proč už je nikdy neviděl? Nenaštve se? Šance, že odpoví je dost malá.. Nakonec si jenom povzdechla a vkročila do potůčku aby se napila, přičemž čekala co Duskclaw řekne. Sklonila hlavu k potůčku a napila se. Voda byla krásně studená a Rainheart najednou dostala chuť plavat. Musela se ovládat aby se nevydala směrem k řece. Chce přeci slyšet co řekne Duskclaw, ne?

Ahh... Duskclaw nechápavě sledoval Rain ve vodě. Vydal ze sebe naštvané vzdychnutí a krátce řekl: „Od bratra.“ Taková otázka by se dala použít na každého... 'A proč máš tu jizvu na nose? A proč máš tu jizvu pod okem?' Argh! Dusk v duchu doufal že už se nebudou na nic tohoto typu ptát. Vždycky nesnášel hloupé vyptávání. Zavrčel tak tiše že se ani sám skoro neslyšel a vytáhl a znova zatáhl drápy.

Rainheart na něj překvapeně pohlédla. Netvářil se zrovna dvakrát potěšeně. Přemýšlela na co by se ho mohla ještě zeptat, ale potom si řekla, že otázek na Duskclawa už bylo dost. Svůj pohled zase stočila na svoje tlapky ve vodě. Na chvíli se ji vybavil den, spíše tedy noc, kdy o vše přišla. Potřásla hlavou aby se zbavila nepříjemných myšlenek. Ten den je minulost a ona by se tím už dávno neměla zabývat. Zamyšleně kroužila tlapkou ve vodě a přemýšlela co říct. Na chvíli chtěla Duskovi navrhnout aby se teď ptal on, ale neměla náladu na něco odpovídat. A Mossfur určitě taky ne. Samozřejmě, že by odpověděla, kdyby se na něco zeptali, ale dokud se neptají, bude dělat jakože nic.. Nakonec se stále ve vodě otočila na své dva společníky. "Co teď?" optala se zvědavě.

Mossfur se na Rainheart zamyšleně podíval. Potom taky vlezl do vody aby se napil. Měl mokré tlapky což bylo příjemné. Nevěděl co Rainheart odpovědět tak řekl jenom "nevím," a zabýval se svými tlapkami ve vodě. Nakonec do vody ponořil celou hlavu, aby si trochu pročistil myšlenky a aby zapomněl na všechno špatné v minulosti a myslel jenom na přítomnost. Zakručelo mu v žaludku což mu připomnělo že má pořád celkem velký hlad, ale nechtěl být na obtíž, tak nic neřekl. Později si půjde zalovit. I když tu byla velká pravděpodobnost že nic nechytí.

Úžasná otázka Rain. Co chceš dělat v noci? Kořist -kromě líných myší co spaly přes den a sov- už dávno spí takže lov úplně v úvahu nepřipadá. Vy kočko-ryby se máchejte ve vodě já se nějak zabavím. „Záleží na tom co chceš ty dělat,“ řekl Duskclaw nezaujatě, „já s tady s...Mossfurem nemám ponětí co bychom mohli dělat. Stejně pokud mne to nebude bavit tak to dělat nebudu. A navíc, ty jsi tu nejstarší, pokud se nemýlím.“ Věnoval rychlý pohled Mossfurovi aby se ujistil, že má s věkem pravdu a posadil se. Obtočil ocas kolem těla a čekal na další odezvu.

Rainheart se nepatrně zamračila. "A záleží na tom, že jsem nejstarší?" optala se zvědavě. Nikdy nebyla ráda středem veškeré pozornosti a už vůbec nechtěla rozhodovat za ostatní. To Duskclaw se ji zdál spíš jako vůdčí typ. Potom se však pobaveně ušklíbla. Toho by se možná dalo hezky využít. "Vlastně ano, záleží" mňoukla najednou velitelským hlasem. "Jsem nejstarší čili jsem něco jako vaše velitelka a záleží jen na mém rozhodnutí. Tak si to myslel? Pokud ano, tak si myslím, že by jsme mohli zkusit chytit nějaký ryby" mňoukla a lehce pobaveně švihla vousky nad představou jak se Duskclaw pokouší chytat ryby. Vlastně si to ani nedokázala představit, když se bojí vody. Nechtěla ho nijak štvát, tak se rozhodla, že tentokrát tyhle srandičky přeruší dokud to jde a s povzdechem se nakonec posadila. "Já osobně bych v tuhle chvíli byla někde se svými přáteli nebo spala" zamumlala lehce zesmutněle při vzpomínce na noční výpravy společně s jejími druhy. Co by dala za to, aby se zase mohla toulat po území jejího klanu a jen tak si povídat a přitom kontrolovat hranice. Její toužebný výraz se rychlostí světla změnil na smutný. To se už bohužel nikdy nestane.

Mossfur se na Rainheart nedíval. Téměř jí nevěnoval pozornost, ale když si všiml jejího smutného pohledu, řekl "namísto toho jsi tu s námi. Upřímně tě lituji že jsi narazila na někoho jako jsem já a.." Mossfur se podíval na Duskclawa "tady Duskclawm.." Potom vylezl z vody a otřepal se. Kapky vody dopadaly všude kolem něj včetně Duskclawa a Rainheart.
.

Duskclaw očekával že se to stane. Přes to ho to dost naštvalo.  „ARGH!!! JAKO BY NESTAČILO TO JAK MĚ ŠTVETE I BEZ TOHO!“ zavrčel slova o kterých netušil že někdy řekne nahlas, „já se s vámi snažil dobře vycházet a takhle mi to oplácíte?! JAK JSEM MOHL BÝT TAK NAIVNÍ!?“ Jeho obvykle nezaujatý obličej vystřídal výraz bojovnosti a nevýslovného vzteku. Moss by vlastně neměl vědět o tom že se bo- že nemám rád vodu... ale mohla mu to říct Rain mezi tím co jsem spal. Je to jedno nejradši bych jim oběma prokousl krk. Naštvaně zasyčel, vytřepal kapky z kožichu a otočil se k nim zády. Věnoval jim ostrý pohled a trpce dodal: „Teď bych byl radši abych VÁS dva nikdy nemusel potkat.“ Naštvaně odkráčel někam pryč. Popravdě mu bylo jedno kam jde, hlavně co nejdál od nich.

Jakmile Rainheart viděla, že se Mossfur otřepal, věděla, že bude zle. Hned jak začal Duskclaw vrčet a vyřvávat, přikrčila se a snažila se splynout se svým okolím. Když se vydal pryč, Rainheart se prudce postavila, rychle se oklepala a vyrazila za Duskclawem. Nevěděla proč za ním běží, když z něj má vlastně strašný strach. Možná aby mu domluvila. Nemůže být na ně přeci naštvaný za to, že nevědí, že se až tak bojí vody ne? Sice jí to řekl, ale.. myslela si, že ju prostě jen nemá rád. Nečekala, že začne tak vyvádět. Teď to sice čekala, ale stejně ji lehce překvapilo, že až tak vybuchl. "Duskclawe! Počkej!" mňoukla za ním lehce zoufale. Teď se modlila k Hvězdnému klanu aby ji ze vzteku nenapadl.

Když Duskclaw vybouchl, tak Mossfur s vyděšeným pohledem udělal několik kroků dozadu. Přikrčil se, stáhl uši dozadu a pozoroval co se bude dít. Když Duskclaw odešel a hned za ním běžela i Rainheart, postavil se. "Co jsem udělal?" ptal se sám sebe co udělal tak zlého že Duskclaw odešel. Co když se nevrátí? To mě teď opustili? Mossfur se nešťastně díval za Rainheart a Duskclawem. Konečně si našel přátelé.. Tedy aspoň jednoho a oni ho opustili kvůli tomu že se otřepal? Mossfur byl velmi unavený, tak si lehl. Věděl že nebude ležet dlouho, protože půjde za nimi a pokusí se je najít.

Duskclaw se prudce otočil a naštvaně stáhl uši k hlavě. Opět se objevil na písečném prostranství, kde se s Rain potkali. „A NA CO MÁM ČEKAT!?“ zasyčel naštvaně. Jsme tady. Zde jsme se potkali. Jaké krásné místo k boji. Lepší by bylo kdyby byl měsíc v úplňku přesně nad hlavou. Jak krásné by bylo to tady i skončit. Zamrskal ocasem a skočil po Rain. Už mu došla trpělivost.

Rainheart překvapeně vyjekla, když se na ni Duskclaw vrhl. Jen tak tak uskočila a začala s uši přitisknutými k hlavě couvat. "Co to do tebe vjelo?" vyjekla s vykulenými oči. Její strach by momentálně mohl být i hmatatelný. Pomaličku couvala, dál od naštvaného Duskclawa.

Mossfur se postavil a vydal se za Rainheart a Duskclawem. Šel krátkou chvíli a našel co hledal. Duskclaw byl viditelně naštvaný a Rainheart od něj couvala oni se chystají bojovat?! On se chystá bojovat?! Mossfurovi se začala ježit srst. Skočil po Duskclawovi a doufal že se mu aspoň podaří ho srazit na zem. Nechtěl mu ublížit, ale taky nechtěl aby Duskclaw ublížil jemu nebo někomu jinému.

Mossfurův výpad byl zcela nečekaný. Duskclaw se svalil na bok pod Mossfurovou packou na jeho obličeji. „A co si ty myslíš že děláš?!“ zaprskal tlumeně. Co jsem měl čekat... znají se líp než já je, oba jsou z klanu, oba dodržují klanový zákony... Myslím že tady si jenom s jedním z nich vyřídit účty bude složitější než jsem čekal. Určité věci mi docházejí pozdě. Obrátil zrak k písku pod sebou. V tlamičce ucítil pachuť krve, pravděpodobně se kousnul do jazyka. Obrátil zrak zpátky na svého protivníka. Nerad by se vzdal, ale když se nevzdá tak umře. Život je tak složitý...

Rainheart vyjeveně hleděla na Mossfura, který se vrhl na Duskclawa. Prudce potřásla hlavou a rychle se rozběhla ke dvěma kocourům. "Slez z něj!" mňoukla lehce vyděšeně Rainheart na Mossfura a odstrčila ho od Duskclawa. Hned nato se před něj ochranitelsky postavila. Když žila ještě v klanu, byla zvyklá ostatní chránit před nebezpečím. Teď ji instinkt velel chránit Mossfura. Snažila se tvářit co nejvíce klidně, ale to jak se celá třásla prozrazovalo, že má hrozný strach, který byl jen tak mimochodem i cítit. Všechny svaly v těle měla napjaté. Nechtěla proti němu bojovat, ale taky nechtěla aby Duskclaw Mossfurovi ublížil. Zaútočil na ni a ona si to s ním sama vyřídí. "Já si to s ním vyřídím sama" sykla směrem k Mossfurovi klidným hlasem. Měla co dělat aby zakryla svůj strach. U Hvězdného klanu... Do čeho jsem se to zase připletla?

Mossfur byl rozrušený "vždyť kvůli mě na tebe tak vyjel! Já jsem udělal něco špatného, co nevím co je!" zavrčel Mossfur naštvaně. Nevěděl co udělal tak zlého že se na něj Duskclaw tak naštval
a byl až překvapený že vyjel na Rainheart. Byl překvapený že skočil po Duskclawovi, ale co udělal už se nedá vrátit. Mossfur se na Duskclawa chladně podíval. Měl v plánu Dusclawa aspoň seknout do jeho obličeje, ale nakonec to vzdal. Opatrně z Duskclawa slezl. Měl vytažené drápy a byl nachystaný po Duskclawovi skočit "Co jsem ti udělal?!" zasyčel Mossfur rozrušeně a čekal na Duskclawovu odpověď. Klidně jsem ho mohl zabít.. Ale neudělal jsem to, proč?

Duskclaw se zvedl ze země a začal si upravovat srst na hřbetě. Pořád měl uši přitažené dozadu a ocas se mu pohupoval ze strany na stranu. Obrátil svoji tvář k Rainheart a zabodl svůj pohled do jejích modrých očí. „Ať si to budu vyřizovat s kýmkoliv z vás, tak prosím postupně,“ řekl podrážděně, „jeden proti dvěma je poněkud zbabělé nemyslíte?“ Nadzvedl obočí a čekal co se bude dít. Odmítám věřit tomu že je dneska poslední den -vlastně noc- v mém životě. Zvedl hrdě hlavu a pohlédl ke hvězdám. Ať se stane co se má stát.

Rainheart se zatvářila nejistě. Nechtěla s ním bojovat. Opravdu ne. Ale zároveň nechtěla aby ohrozil někoho jiného. Ochranitelsky si stoupla před Mossfura, aby na něj Duskclaw nemohl. "Mossfur s tebou bojovat nebude! Jestli máš nějaký problém, tak si to vyřiď se mnou" zavrčela klidně. Srst se ji ježila a uši měla sklopené k hlavě. Snažila se potlačit strach někam dozadu, teď se musí soustředit na to, aby ho přesvědčila, že není potřeba bojovat. A jestli se ji to nepovede... Bude muset být připravená k boji. "Já s tebou nechci bojovat Duskclawe" mňoukla přiškrceným hlasem.

Mossfur se na Rainheart překvapeně podíval "jak jako že s ním bojovat nebudu?! Nechci s ním bojovat, ale když on je tak.. tak... Já chci vědět co jsem mu udělal!.. Co jsem ti udělal že jsi na Rainheart zaútočil?! Čím jsem tě tak naštval?!" zavrčel Mossfur chladně a podíval se na Duskclawa nenávistným pohledem. Měl chuť se na Duskclawa vrhnout, ale neudělal to. "A nechápu proč bys měla bojovat ty!" řekl podrážděně Mossfur a podíval se Rainheart do očí. "To já jsem ho naštval tak nechápu jak jsi do toho zapletená ty!" zavrčel potichu Mossfur a propaloval Rainheart pohledem.