Příběh Hromového klanu I.

Rainheart se skoro až potěšeně ušklíbla. Představit se ještě umí. V tu chvíli ji došlo, že mezi nimi panuje poněkud nepříjemné ticho, a že by asi měla něco říct. Naprázdno polkla a nejistě se rozhlédla po všech přítomných. "Ehm.. co teď?" optala se, ale hned na to se v duchu proklela. Co to zase řekla za blbost? Mohla říct cokoliv, ale ona se místo toho zeptá co se teď bude dít..

Mossfur se na ni zaraženě podíval. To byla otázka na Duskclawa? známe se sotva chvíli, takže pochybuju že by se ta otázka měla týkat mě.. Mossfur se podíval na potok. Právě teď si nepřál nic jiného než jít do vody a potom spánek. Dlouhý a klidný spánek. V tom si uvědomil že má pořád velký hlad.. zakručelo mu v břiše. Vodu, dlouhý klidný spánek beze snů o jeho rodině a nějaké jídlo, to je vše co právě teď potřeboval. Potom se podíval zpátky na Rainheart a Duskclawa a řekl "hádám že já.. teď odejdu a už se nikdy nevrátím na.. vaše území.. protože pokud jsem dobře pochopil tohle je území nějakého klanu... a já tu nejsem vítán a vy jste mi udělili milost" s těmito slovy se podíval na Rainheart.

Hah, on vlastně neví že to NENÍ naše území! To je výhoda pro- počkat... já a Rain to víme a Rain se snaží být přátelská. Ach jo. Duskclaw si moc dobře uvědomoval že kdyby chtěl říct cokoliv z toho co měl za možnosti tak by z toho dobře nevyvázl. Kdyby řekl že je to jejich území, tak by bylo těžké mu uvěřit, a navíc, by se proti němu obrátila Rainheart a to by byl konec jeho příběhu. Naopak kdyby řekl že to jejich území není, tak by byl sám proti sobě. V některých momentech je lepší mlčet.

Rainheart se lehce zamračeně podívala na Duskclawa. To ji ani nepomůže? Myší mozek... Povzdechla si a zakroutila hlavou. "Tohle není naše území" začala klidně vysvětlovat. "My jsme jen tuláci stejně jako ty." Celou dobu pokukovala po Duskovi a zoufalým pohledem ho žádala o pomoc. To ji ve všem nechá samotnou? Proč prostě taky něco neřekne?

Mossfur se znovu zarazil já jsem ale myší mozek... jak jsem to mohl nepoznat? potom se na Rainheart a lehce zahanbeně řekl "aha.. promiň že jsem to nepoznal.. a vůbec promiňte mi že jste mě potkali, ale můj klan.... Mossfur se odmlčel a v duchu se proklínám že začal mluvit o jeho klanu, protože ho to přivádělo na smutné myšlenky.. přecejenom se to nestalo tak dávno "můj klan.. no.. co je s mým klanem.. není podstatné.. prostě jsem odešel a teď jsem tady.... omlouvám se že vám jsem na obtíž, ale... nemám kam jít tak jenom chodím a doufám že narazím na někoho.. kdo mě přijme.. bohužel pro mě já nejsem zrovna komunikativní tip takže.. Mossfur se pokusil usmát, ale to se mu moc nepovedlo. teď to musí vypadat že jsem děsně komunikativní...

Duskclaw protočil očima. Nestěžuj si NÁM...vlastně jen mě...se SVÝMI problémy. Já vím kam tohle směřuje Naštvaně si vzdychl a zahleděl se mu hluboce do jeho zelených očí. „Mluvíš hrozně chaoticky,“ řekl znechuceně. Obrátil pohled k Rain. Myslel si že ví co přesně Mossfurovi teď řekne.

Rainheart sváděla vnitřní boj. Tenhle kocour tedy žil v klanu a teď se musel, podobně jako ona, přizpůsobit životu tuláka. Tušila jak se asi teď cítí. Ona sama hodnou chvíli hledala svůj klan a nemyslela na nic jiného, proto také zapomněla na jídlo. Když ji došlo, že skoro tři dny nejedla, šlo to s ní jenom z kopce. Byla roztřesená ze ztráty klanu a taky hladová. Nebyla schopná rozumně uvažovat, proto se ji teď zdálo, že je to zázrak. Že přežila tak dlouho. A tenhle kocour na tom nevypadá o nic líp. Povzdechla si a zakroutila hlavou. Duskovi se to líbit nebude... tím si byla naprosto jistá. Ale tenhle kocour potřebuje pomoct... nebo ne? Pozdě. Už se rozhodla. "Ehm... tak mě napadlo..." začala Rain nejistě. "Nechtěl by si.. na chvíli zůstat s námi? Tady myší mozek neboli Duskclaw není nejpříjemnější společnost a navíc... Nebylo by špatné kdyby nás bylo víc" mňoukla a s jiskřičkami v očích se zahleděla na Duska. "Měli bychom větší šanci na přežití! Více kořisti.. navíc by jsme se mohli střídat přes noc v hlídání a tak. Takže by jsme se všichni vlastně cítili více bezpečně!" Cítila jak ji buší srdce. Možná by mohli založit svůj vlastní klan! "Co myslíte?" optala se, naprosto unešená ze svého skvělého plánu. Třeba je Hvězdný klan sem zavedl z nějakého důvodu.. aby se potkali a založili nový klan! To bude ono!

Mossfur se na Rainheart vyjeveně díval. Nevěděl co říct, ale okamžitě ho napadlo něco špatného a proto se podíval na Duskclawa, protože se bál že po něm teď skočí a zabije ho.. nebo že zabije Rainheart. Mossfur už se chystal říct že to nemůže přijmout, ale musel se zarazit. Vždyť tahle kočka mu teď v podstatě nabídla přátelství.. a to se neodmítá... Mossfur se na ni díval se zaraženým pohledem a v hlavě mu znělo několik myšlenek. A k tomu stále po očku sledoval Duskclawa aby byl připravený uskočit kdyby po něm skočil. "já... asi to není úplně nejhorší nápad.. ale.. nic.. dobrá.. beru," řekl Mossfur a usmál se.

Duskclaw nesouhlasně zavrčel. Byl naštvaný, rozhořčený a znechucený ze všech slov co právě ti dva vyslovili. Vařila se mu krev. Nebudu říkat že jsem to nečekal. Mossfur mi zatím nijak nevadí, ale Rainheart mě doslova štve. Je tak otravná a...jak si vůbec může dovolit mě nazvat 'myší mozek'?! Jestli si myslí že jí to projde tak neprojde. Právě jsi odstartovala válku. Nedokázal přemýšlet jasně a tak se radši otočil a odešel kus dál. Byl už z toho všeho unavený. Nejradši by si na něčem vybil svůj vztek, ale napadala ho jenom Rain. „Vy dva si dělejte co chcete,“ zavrčel a lehl si k nedalekému stromu. Pořád myslel na to jak ho Rainheart štve.Doufám že se mi o ní nebude zdát... nebo když už bude tak mi dejte šanci ji zabít aspoň v tom snu. Slunce už téměř zapadlo. Vyčítal si sám sobě že jde tak brzo spát - tedy dříve než včera. Pak si vzpomněl na to jak Rain mluvila o hlídkách. I když by nerad poslechl co by mu ONA nakázala, musel uznat že noční hlídky se hodí. „Vzbuďte mě až půjdete spát a budete potřebovat tu hlídku“ řekl unaveně a znovu si zívl. Položil si hlavu na packy jako včera a zavřel oči. Jediné co si přál bylo, aby brzy usnul a už je nemusel poslouchat.

Rainheart se zaraženě dívala za Duskem. Naprázdno polkla a s povzdechem se vydala za ním. Mlčky si lehla vedle něj a nejistě si ho prohlédla. "Jestli ti to vadí.. tak... můžeme vymyslet něco co by se líbilo všem a..." Rain se zarazila a zamyslela se. Nevěděla co dál říct. Nechtěla aby na ní byl Duskclaw naštvaný, ale ani nechtěla nechat toho nebohého kocoura napospas jeho osudu. Frustrovaně švihala ocasem sem tam a přemýšlela nad tím proč je všechno tak nespravedlivé. Nakonec se její lehce naštvaný výraz změnil na smutný. "Můžu odejít.. kdyby sis to přál, nechci ti totiž kazit život..." mňoukla nejistě.

Nechceš mi kazit život?! HA! Už se stalo. Duskclaw rozhořčeně škubnul uchem. „Právě mi kazíš život tím, že mne nenecháš spát,“ řekl unaveně a zívl, „odejdi si kam chceš, ale nech to až na zítra..ráno moudřejší večera.“ Prakticky moc nevěnoval pozornost tomu co se mu snažila říct...nebo spíš nechtěl. Aktuálně chtěl spát, a proto od ní obrátil tvář. Obtočil ocas kolem svých nohou. „Každopádně..dobrou,“ zamumlal. Nejspíše si už ani neuvědomoval CO a KOMU říká. Uvolnil se a spokojeně usnul.

Rainheart sebou při jeho slovech škubla. Takže jemu je jedno jestli odejde? Cítila jak se ji ježí srst. Vůbec mu na ni nezáleží a je mu jedno co s ní bude. A proč ji to vlastně tolik překvapuje? Proč cítí lítost? Nejistě se oklepala a zamířila směrem k potoku. Posadila se na břeh potůčku a zamyšleně se dívala na svůj odraz ve vodě. Uvidí jak se to bude vyvíjet s Mossfurem... Třeba se s Duskem skamarádí a ona odejde. A bude opět sama.. nebo si bude více rozumět s ní a odejdou spolu.. a nechají Duska ať si poradí sám. Vztekle zavrčela. Neměla na Duskclawa nikdy narazit.. akorát mu, jak sám řekl, ničí život a otravuje ho. Neměla by odejít teď? Zakroutila nad svými myšlenkami hlavou a mlčky si lehla. Jak řekl Dusk, nechá to na ráno. Třeba změní názor a řekne jí ať zůstane... se zamyšleným výrazem hleděla na svůj odraz ve vodě, a přitom dávala pozor, aby na ně něco, nebo někdo, nezaútočilo.

Mossfur se na Duskclawa zaraženě díval jestli budou všechny kočky na které narazím tak to se radši zabiju sám, než aby mě zabil někdo jako on potom se podíval na Rainheart. Sedl se vedle ní a sledoval jejich odrazy ve vodě. Nevěděl co říct a ani toho moc říkat nechtěl, protože byl unavený. "Díky.. že jsi mi nabídla že můžu zůstat u vás. je to pro mě čest... řekl pomalu a unaveně "Máš ráda vodu?" zeptal se, protože se Rainheart dívala do vody, tak ho nic lepšího nenapadlo.

Rainheart se pousmál. "Nemáš za co děkovat" začala klidně. "Já sama jsem taky přišla o klan... Spíše jsem se ztratila a nevím kudy se vrátit domů... k mé rodině" při myšlence na svoje blízké si Rainheart povzdechla. Jak se asi posledních pár dní cítí její přátelé? Co prožívají od její ztráty? Zahnala tyhle myšlenky do kouta a nepatrně se usmála. "Jednoduše mi tě bylo líto. Nevypadal si na tom zrovna nejlíp a jelikož jsem zvyklá na život v klanu, jsem taky zvyklá na společnost. Proto jsem se přidala k Duskovi. A myslím, že i tobě nějaká společnost chybí ne?" optala se zvědavě. Které klanové kočce by se nestýskalo po společnosti? Zhluboka se nadechla a zvesela se na Mossfura podívala."A ano.. mám ráda vodu. Vlastně ji zbožňuji" mňoukla s úsměvem a s jiskřičkami v očích se zadívala na potok před ní.

Mossfur se na Rainheart usmál, ale úsměv mu nevydržel dlouho "ano.. život ve společnosti mi chybí... vzhledem k tomu že nejsem kocour, který se spřátelí s každým koho potká.. ale do mého klanu se vrátit nemůžu.. k mé rodině se vrátit nemůžu... můj klan, moji přátelé i moje rodina jsou pryč a já s tím nic nezmůžu," řekl Mossfur smutně co když se kočky z mého klanu vrátili na místo kde býval náš klan a založili nový? možná jsem mohl zůstat poblíž území našeho klanu.. tedy.. mého bývalého klanu Mossfursi začínal mít za zlé že nezůstal na území jeho klanu.. co kdyby se tam vrátil? ne, to by Rainheart a Duskcla- to by Rainheart neudělal.. přece jenom jeho starý klan může vypadat pořád stejně.. nebo hůř.. ne, do svého starého klanu už se nevrátí.. "Taky mám vodu moc rád... i moje sestra měla vodu moc ráda.. v podstatě celý náš klantak nějak měl rád vodu.. " řekl a usmál se

Rainheart mu věnovala soucitný pohled. "Jsme na tom docela podobně" poznamenala. Poté se zadívala nebe. Slunce už dávno zapadlo a na nebi teď zářil měsíc společně s hvězdami. Smutně si povzdechla. Dívají se teď na hvězdy i její přátelé? Myslí na ni? Rainheart si nemohla pomoct, ale pořád musela myslet na svoje dva kamarády se kterými vyrůstala. Byli pro ni jako bratr a sestra. Zavrtěla hlavou. Teď na ně nebude myslet, vedle ní je skutečná kočka z masa a kotí a ona by mu měla věnovat více pozornosti. "U nás v klanu jsem vlastně byla jediná kdo měl tak rád vodu" mňoukla s lehkým úsměvem.

Mossfur opět nevěděl co říct. Bylo to krásné si s někým povídat, ale on nikdy nevěděl co říct. "A.. proč jsi teď tady? Proč nejsi ve svém pelíšku blízko svých přátel, ale ve společnosti mě a Duskclawa?" zeptal se Mossfur opatrně. Při těchto slovech se na Duckclawa zvědavě podíval. "Teda.. Jestli nechceš odpovídat tak nemusíš," dodal ještě, protože sám moc dobře věděl, že mluvit o svém klanu a o tom hurikánu není nic lehkého. Co když se Rainheart stalo něco podobného? Třeba že její klan uhořel nebo něco podobného a ona na něj teď bude naštvaná že se zeptal.

Rainheart sebou trhla. Cítila jak se ji naježila srst a nejistě švihla ocasem. Nebyla si jistá jestli chce svěřit někomu koho zná jen chvíli... Ale takhle neprozradí nic co by se dalo využít proti ní ne? Prostě mu zkráceně řekne co se stalo. Nádech výdech. "Jednou jsem měla noční hlídku" začala lehce nejistě. Moc dobře si pamatovala, že ten den se sama nabídla. Chtěla si pročistit hlavu a není nic lepšího než procházka po lese v noci. "Na našem území protéká řeka.. Přes bezlistí vždycky přestane téct, kvůli důvodu, který bych ti vysvětlovala příliš dlouho. Každopádně.. procházela jsem zrovna prázdným korytem té řeky" při té vzpomínce se zachvěla. Nerada na to vzpomínala. "A najednou jsem uslyšela něco divného. Když jsem se otočila, všimla jsem si, že se ke mně řítí masa vody a.. než jsem stačila utéct, smetla mě. Probudila jsem se na břehu řeky neznámo kde. Nějakou dobu jsem hledala svůj klan, ale.. jednoduše jsem si po pár dnech uvědomila, že ho nenajdu. Tak jsem se stala tulačkou, která hledá nějaký nový domov.." Najednou se ji zlomil hlas. Povzdechla si. A je to venku.. A ani to tolik nebolelo ne?

Mossfur se na Rainheart soucitně podíval "promiň že jsem se ptal, protože je to asi hodně citlivé téma. Přijít o klan je něco hrozného," řekl a s povzdechem se podíval na hvězdy. Nedíval se dlouho na hvězdy, protože ho něco napadlo. "A co Duskclaw? Jak dlouho ho znáš? On je taky klanová kočka nebo je to tulák už od narození? Protože mi nepřijde že by byl smutný nad ztrátou klanu,"řekl a nervózně se na Duskclawa podíval. Pořád z něj měl strach.

Mossfur se na Rainheart soucitně podíval "promiň že jsem se ptal, protože je to asi hodně citlivé téma. Přijít o klan je něco hrozného," řekl a s povzdechem se podíval na hvězdy. Nedíval se dlouho na hvězdy, protože ho něco napadlo. "A co Duskclaw? Jak dlouho ho znáš? On je taky klanová kočka nebo je to tulák už od narození? Protože mi nepřijde že by byl smutný nad ztrátou klanu," řekl a nervózně se na Duskclawa podíval. Pořád z něj měl strach.

Rainheart se pousmála. "To je v pořádku" odpověděla tiše. "Ty jsi přišel o klan jak, smím-li se zeptat?" optala se a nejistě se na něj podívala. "Samozřejmě mi to říkat nemusíš... Je to tvoje věc" dodala rychle a upřela pohled na svoje tlapky. "A pokud jde o Duskclawa.." Rainheart se zamračila. Vždyť ona o něm vlastně ani nic neví! "Znám ho jeden den" mňoukla. A kus noci ale to není podstatné... "A nic o něm vlastně nevím. Zatím se mi s ničím nesvěřil a pravděpodobně ani nesvěří.." dodala hořce a trochu se naježila. Popravdě ji trochu vyděsil fakt, že o něm nic neví.

Mossfur zaváhal. Má jí to říct nebo ne? Ikdyž ona mu svůj příběh taky řekla, tak proč by neměl i on? "No.. Já jsem o svůj klan přišel docela rychle... Když jsem si jeden den povídal s mými přáteli, tak se objevil hurikán.. A zničil celý klan. A to je vše. Když jsem se tam potom vrátil, abych se podíval jaké to tam je, tak jsem našel jen.. Nic.. Po mém klanu nic nezbylo. Také jsem tam našel těla. Těla koček a mezi nimi byli mý přátelé a..." Byl překvapený že se mu o tom povídalo tak snadno a tak rychle, ale i přesto nedokázal dokončit větu. Nedokázal vyprávět i o jeho sestře. Měl jí moc rád, i když se pohádali a její smrt ho velmi zasáhla. "A to je vše," řekl rázně a snažil se aby v těch slovech neznělo moc smutku, ale moc se mu to nedařilo. Doufal že se ho Rainheart už na jeho klan nebude moc vyptávat, protože nechtěl přijít do detailů o jeho rodině, ale třeba jednou jí to řekne. Možná. Chtěl co nejrychleji změnit téma, tak řekl první věc co ho napadla "jestli Duskclawa znáš teprve jeden den a je takový, tak to můžeme do týdne očekávat že nás zabije, protože myslím že z tvojí nabídky nebyl nijak nadšený " řekl a usmál se.

Rainheart na chvíli zaváhala. Nevěděla co na to říct. Bylo poznat, že ho to trápí, a tak byla aji docela ráda za změnu téma. Věnovala mu soucitný pohled. "To mě mrzí" mňoukla tiše. Muselo to bát strašné vidět těla svých přátel... bez života. Otřásla se nad tou myšlenkou. Hned nato se lehce pousmála. "Nebyl z toho moc nadšený.. Ale třeba se zmírní a nakonec nebude tak špatný" mňoukla i když svým slovům ani trochu nevěřila. Rainheart jasně viděla, že ji zrovna dvakrát v oblibě nemá. Ale co mu provedla tak strašného, že je na ni takový? Mohla by se ho zeptat až se probudí.

Duskclaw otevřel oči. Nevyspal se moc dobře, protože čekal že bude spát až do rána. Tiše zívnul a protáhl se. Zdálo se mu že o něm někdo mluví, ale nikdy si přesně nepamatoval své sny. Zvedl se ze svého místa pod stromem a se zklamáním si uvědomil kde a s kým je. Protočil očima a pomalu došel ke kočkám na břehu potoka. Vzdychl a posadil se kus od nich, aby se mohl v klidu napít. „Co jsem prošvihl?“ řekl s předstíraným zájmem.

Mossfur se Duskclawa lekl. Nastražil uši a s prázdným pohledem se na Duskclawa podíval. Mossfur zaváhal. "Nic zajímavého. Jen jsme si povídali o tom jaké to bylo než.. Jaké to bylo v našich starých klanech, řekl mírně nervózně. ]"A co ty? Ty jsi klanová kočka?" zeptal se Mossfur zaujatě. Tohle ho vážně zajímalo. Duskclaw mu nebyl sympatický, ale i tak se s ním chtěl spřátelit. Nějak. Pravděpodobně nechtěl, aby někdy Duskclawovi došly nervy a zaútočil by na něj. Věděl že spřátelit se s ním bude těžké a s velkou pravděpodobností to nedokáže a vzdá to, ale za pokus to stálo.