Příběh Stínového klanu

Pohled měl stále zafixovaný na Ravena. I přes to měl uši napnuté a proto se muset uculit nad tím, co Silentbreath řekla. Nervózně švihl ocasem. Nerad to přiznával, ale nedokázal odhadnout, co se od takového kocoura dá čekat. Vypadal přátelsky, ale zabíjení přijal jako věc naprosto běžnou, tudíž to rozhodně není jen tak nějaká kočka. "Samozřejmě," pokračoval v mluvení, "to je to, co ti můžeme nabídnout my," promluvil. Slovo 'my' znělo mnohem lépe než 'já' a mohl si to dovolit jen díky přítomnost nové léčitelky. Pokračoval: "Co můžeš klanu nabídnout ty mimo dalšího krku na krmení?" nezněl nijak nepřátelsky a ani se nesnažil Ravena nijak ponižovat. Jen chtěl protestovat jeho sebevědomí - a nejen to, také se o něm chtěl něco dozvědět, jelikož tohle pro to byla nejlepší šance.

Fernstar kocourovi naslouchal. Neřekl toho moc, ale to, co řekl, bylo dost užitečné. A nemohl si přeci jen vybírat. Nad jeho posledními slovy jen střihl uchem. Nepřemýšlel moc dlouho, pokud chce Stínový klan obnovit a ukázat všem, že je zpět v plné síle, neměl vlastně ani na výběr. "Mh, dobře," promluvil nejdřív, tato slova spíš zamumlal sám pro sebe. Chvíli jen tak uvažoval, jaké jméno by mu měl darovat. Přeci jen, Raven samo o sobě mu znělo dobře do uší, ale nemohl se zbavit toho pocitu, že to nezní dost válečnicky. Sám nad sebou zavrtěl hlavou. Kdy on se zajímal o to, co zní válečnicky? "Prozatím budeš Ravenpaw, učedník Stínového klanu," oznámil nakonec. "Až si budu jistej, že umíš bojovat a lovit jako válečník, dám ti válečnické jméno," dokončil a zamyslel se. Nemohl přeci předat učedníka Silentbreath a sám si taky nebyl jistý, jaký by byl na pozici učitele. Neměl ale moc na výběr, i tak tomu chtěl ještě chvíli dát. "Učitel ti bude přiřazen později," dokončil nakonec. Pokud se doopravdy nikdo neukáže, bude to muset přebrat on sám, jakožto velitel klanu.

Silent se uchechtla nad jeho poznámkou proč by měl být užitečný. Jako bychom snad lovili něco ve stádech. Třeba takovou laň si oddělím od stáda ob den, poznamenala si v hlavě sarkasticky a švihla ocasem. Nad tím, že chce být učedníkem však zvědavě pozvedla obočí. Čekala hrdinu už hotového. Možná že to přecejen bude ještě zajímavé. Nastražila uši  n nového kocoura bedlivě pozorovala. Snad jako by byl bomba, která může každou chvíli vybouchnout. Jinak se ale neprojevovala nebo nedávala najevo své názory nahlas. 

Fernstar pozoroval novou kočku. Vypadal na válečníka, ale i přes to mu daroval titul učedníka. Nemohl si být jistý, jestli má vše, co válečník potřebuje, proto ho potřeboval co nejdříve prozkoušet. Švihl ocasem. "Moc otázek," zamrmlal si, ale tak, aby to slyšel, a pohledem se na chvíli zadíval do dálky, někam daleko za ním, pak jej vrátil zpět. První lov? otočil se na něj zpátky, nejistý, jestli tím kocour myslel první lov v novém teritoriu, nebo ještě nikdy nelovil. Rozhodl se tomu moc nevěnovat, však to sám za chvíli zjistí. Vstal a svůj pohled opět obrátil někam do dálky lesa. Ocasem Ravenpawovi naznačil, aby vstal. "Následuj mě," vypadlo z něj nakonec a vydal se vpřed. Nemohl ztrácet moc času. Potřeboval válečníky.