Příběh Hromového klanu I.

Duskclaw obrátil oči v sloup. Bál jsem se toho že se na tohle právě zeptáš. „Myslím že ne,“ řekl suše. Podíval se stranou a pak zpátky na Rain. „Teď jsem na ředě já že?“ zeptal se se stále znuděným výrazem ve tváři, „co třeba...máš nějaké...sourozence?“ Tohle byla vlastně původně její otázka. Nikdy o žádném nemluvila, takže buď je na tom podobně jako já nebo prostě žádné nemá. Když odpověď předem vím proč se ptám? Jak jsem říkal, zbláznil jsem se. Zvedl levou packu aby si ji mohl začít upravovat jako obvykle.

Rainheart zamyšleně švihla ocasem. Takže se ničeho jiného nebojí... Výborně, stačí když si budu hlídat vodu a vše bude v pohodě pomyslela si lehce úlevně. Poté se však zamračila. "Nemám" mňoukla lehce smutně. Rain si vždycky přála sourozence. Sice měla ve školce kamarády, ale to nebylo totéž. Když kolikrát sledovala jak dobře si její kamarádka rozumí se svým bratrem.. Oklepala se a podívala se na Duskclawa. Ještě něco důležitého? Jelikož ji nic nenapadlo zeptala se na první věc, která ji docela zajímala. "Oblíbená kořist?

„Holub,“ odvětil krátce Duskclaw. Už mi to přijde stupidní. Říkám si proč tu stále sedím a nedělám něco užitečného. „Tak dál...oblíbená činnost?“ řekl Duskclaw znuděně. Jestli řekneš že je to hraní této hry tak tě kousnu i do druhé packy. Asi na sekundu se na jeho tváři objevil úsměv a pak zase přešel do svého znuděného výrazu. Nevím jak tebe, ale mě to nebaví. Radši bych šel spát, ať můžu zítra lovit. Když se nevyspím teď, budu spát zítra celý den.

Rainheart hlasitě zívla. Už na ni pomalu začínala dopadat únava. Mlčky se opřela o Duskovo rameno. "Lov.. a plavání" mňoukla aniž by nad odpovědí přemýšlela. "A momentálně bych tam zařadila i spánek" dodala s úšklebkem. "Tvoje?" zeptala se ihned a na chvíli zavřela oči. Zítra bych konečně mohla jít na pořádný lov... Tlapku už mám zdravou, takže před sebou nemám žádný překážky. pomyslela si a v duchu si představovala jak na celý den mizí do lesa a nechává Duska ať se stará o Mossfura sám.

Ani jedno z toho co máš ráda ty... „Já ti ani nevím, často si upravuji srst ale jinak asi oblíbenou činnost nemám,“ řekl ospale Duskclaw, „teď bych šel ale nejradši spát kdyby ti to nevadilo.“ A už se mi nechce hrát. Shodil Rain ze svého ramene a odešel od břehu potoka. Lehl si do trávy dál od ležícího Mossfura. Zavřel oči a doufal že už s Rain dneska nebude muset mluvit. Stočil se do klubíčka a doufal že brzo usne.

Rainheart chtěla dodat, že taky půjde spát, ale nestihla to jelikož ji Dusk shodil ze svého ramene a zamířil k Mossfurovi. Rain se roztřeseně postavila a zaraženě se za ním dívala. Co to jako mělo znamenat? pomyslela si rozhořčeně. Přivřela oči a poté si povzdechla. Mohl mi dát najevo, že jde spát trochu normálněji, než aby mě takhle shodil a jen tak si to odkráčel pomyslela si Rain lehce naštvaně. Když chtěla zamířit k jejím společníkům, zarazila se. Z nějakého důvodu najednou za Duskclawem chodit nechtěla, jelikož ji dal jasně najevo, že už o její přítomnost nestojí. Rozhlédla se kolem. Tady u potoka to ani zas až tak hrozný není.. pomyslela si. Poté si lehla na zem jen kus od vody a hlavu si položila na tlapky. Kus od ní slyšela tekoucí vodu což ji uklidňovalo. S nepatrným úsměvem si obtočila ocas kolem těla a spokojeně vydechla. Pro jednou to beze mě oba budou muset vydržet.. a jestli jim budu chybět, tak ať si za mnou hezky dojdou..

Rainheart zamrkala a pootevřela oči. Chvíli ji trvalo než si uvědomila kde vlastně je. Hlasitě zívla a protáhla se. Pousmála se a ještě na chvíli zavřela oči. Sluneční paprsky ji příjemně hřály a uspávaly ji. Unavená, ale už nebyla, takže si místo toho lehla na bok a odpočívala. Jemný větřík si sem tam pohrál s její srstí. Rain slyšela jen kus od sebe tekoucí vodu a sem tam se ozval ptačí zpěv. Na tohle bych si aji zvykla.. Jen tak polehávat a nic nedělat pomyslela si při vzpomínce na temné doupě válečníků v táboře jejího klanu. Po ránu vždycky hned vyrazila na lov nebo na hlídku, jen málo kdy si takhle někam lehla a odpočívala. Ani se nepodívala jestli je Dusk nebo snad Moss vzhůru, jelikož ji to momentálně nezajímalo.

Duskclawovi začali prosvítat skrze stromy ostré sluneční paprsky přímo na jeho oční víčka. Pomalu se otočil na druhou stranu aby mu tak ostře nesvítili do očí, ale už ho vzbudili a s tím on nic neudělá. Rozespale otevřel oči aby se rozhlédl. V jeho zorném poli nikdo nebyl a tak si řekl že je pravděpodobně sám. Zívl a začal se zvedat. Pak si všiml Rain na břehu potoka. Vlastně ho lehce potěšilo že tu stále je. Podíval se k místům kde večer ležel Mossfur. Z toho že tam stále leží už tak nadšený nebyl. Posadil se a znovu hlasitě zívl. „Dobré ráno,“ zamumlal směrem k Rain.

Rain střihla ušima a pootevřela oči. Duskclaw už byl vzhůru. Nahlas zívla, protáhla se a s lehkým úsměvem se postavila. "Dobré ráno" odpověděla a vydala se směrem k němu. Mlčky se posadila vedle Duska a pustila se do čištění své srsti. "Jak ses vypsal?" optala se zatímco si upravovala srst na hrudi.

Jo, naštěstí je vzhůru. Neříkám to sám sobě. Duskclaw si stočil ocas kolem tlapek a začal si olizovat svoji levou packu. „Dobře,“ řekl rozespale, „ty?“ Tahle otázka mne pořád štve. Nevím proč se jí vůbec ptám. Nemám rád často opakující se otázky. Párkrát zamrkal. Nastavil nečitelný výraz a čekal co se bude dít dál.

Rainheart se znovu protáhla. "Skvěle" mňoukla a s úsměvem na Duska pohlédla. Možná bych u potoka mohla spát častěji... Ani nevím co je na tom jiného, ale dnes jsem se vážně vyspala až podezřele dobře. pomyslela si a olízla si tlapku. "Dnes čistíš Mossfurovi rány ty" mňoukla s úšklebkem. Sice si nebyla jistá jestli je dobrý nápad nechat, tuhle práci zrovna Duskclawovi, ale slíbila mu to a sliby se dodržují ne? Bude ho pro jistotu kontrolovat... Aby se ho ještě nepokusil zabít.

Duskclaw se zamračil ještě víc. Proč já? On mě nezajímá. Proč bych mu já měl čistit rány. „A můj názor je že už nejsou otevřené takže je čištění k ničemu,“ řekl suše, „myslím že když je budeme pořád čistit tak se naopak znovu otevřou.“ Já ty rány pozorně neprohlížel, ale z vlastních zkušeností o zraněních bych řekl že to tak nějak bude. Duskclaw zůstal sedět a hrdě zvedl hlavu. Nemám v plánu mu pomáhat. Zaprvé proto, že si můžu dělat co chci a zadruhé proto, aby třeba rychleji umřel nebo tak něco.

Rainheart se ušklíbla. Z toho se jen tak nevykroutíš.. pomyslela si. "Půjdu si ulovit něco k jídlu, rovnou ti můžu donést nějaké pavučiny" mňoukla s nepatrným úsměvem. Jeho poznámku ignorovala. Sice s tím nemá žádné zkušenosti, ale ty rány rozhodně ještě musí vyčistit. Nebo alespoň kolem těch ran. Možná má pravdu... Co když se ty rány opravdu otevřou? Rain nad tou myšlenkou potřásla hlavou. "Budu zpátky dříve než řekneš myš" mňoukla a rychle se na něj podívala, aby počkala na jeho reakci.

„Dobře,“ řekl suše. Nečekej ode mě že se budu zvedat abych mu šel 'čistit' rány. Ten myší mozek naběhl do cestě příšeře sám! Ať si to taky sám čistí! Švihl ocasem na druhou stranu jeho těla a obtočil si ho znova kolem tlapek. On mě nikdy nepomohl a pravděpodobně ani nikdy nepomůže - protože nechci-. Zajímalo by mne jestli bys mě nutila léčit jeho rány kdybych ho třeba shodil ze skály nebo tak. Olízl se a vzpomněl si na svého nedojedeného hraboše. Nemáš náhodou ještě toho špačka?

Rainheart se ušklíbla a s úsměvem zamířila do lesa. Celou dobu měla naprosto skvělou náladu. Tlapka už ji vůbec nebolela, což znamenalo úspěšný lov. Nebolela ji už při posledním, ne tak úspěšném, lovu ale tehdy si to ani neuvědomila. Teď si byla jistá, že se ji bude opravdu dařit. Zanedlouho ucítila myš. Mlčky se přikrčila a s nastraženýma ušima se plížila vpřed. Zanedlouho ji zahlédla jak sedí před stromem a něco okusuje. Rain se ušklíbla, přiblížila se ještě trochu blíž a vyskočila. Myš stačila vypísknout, než ji Rain přitiskla k zemi a zakousla. Takže teď tady toho moc nebude.. pomyslela si, zahrabala myš, aby si ji mohla později vyzvednout a zamířila dál. Zanedlouho ucítila králíka. Zhluboka se nadechla a vydechla. Tohle zvládnu. Je to jen králík, kterého jsem dvakrát ulovila i se zraněnou tlapkou.. pomyslela si napjatě. Mlčky se přikrčila. Už měla toho ušáka na dohled. Hodnou chvíli ho jen sledovala a poté vyrazila. Dvěma mocnými skoky překonala vzdálenost mezi nimi, a než se králík stačil rozběhnout pryč, přitiskla ho k zemi a rychle zakousla. S úsměvem se postavila a vyrazila s králíkem v tlamičce zpět. Po cestě si vyzvedla myš a podařilo se ji najít i dost pavučin. "Jsem tady!" mňoukla na pozdrav, ale asi ji nebylo přes toho králíka, myš a klacek s pavučinami rozumět.

Duskclaw stále seděl na stejném místě jako před tím. V jeho výraze bylo vidět značné rozhořčení a nuda. Já mu ty rány čistit nebudu, smiř se s tím.
Olizoval si packu dokud neuslyšel Raininy kroky a hlasité zahuhlání co asi mělo znamenat že už je tady. „Vítej zpátky,“ řekl nezaujatě s pohledem stále upřeným na svoje drápy. Myš už jsem mohl říct tolikrát kolik je na obloze hvězd. Obojí se mi nechce počítat.

Rainheart si králíka a myš položila před sebe. Pavučiny položila na zem přímo před Duskclawa. Mlčky si lehla vedle něj a hrdě se zadívala na králíka před ní. Za dobu co ho znám, jsem ulovila tři králíky.. Jen dva jsem si mohla v klidu sníst pomyslela si a lehce se zamračila. Do teď ani moc nepřemýšlela nad tím jak ten první vlastně zmizel. Mohlo ho ukrást nějaké zvíře? Ale to bych to cítila ne? Rain se ještě víc zamračila. Nejistě švihla ocasem a otočila se na Duskclawa. "Přemýšlela jsem.." začala zamyšleně. "Jak si myslíš, že zmizel ten králík, kterého jsem ulovila, když jsem měla zraněnou tu tlapku?" zeptala se a tázavě se na něj podívala. Vlastně jsem nad tím ani nepřemýšlela, spíše mě to napadlo až teď... Ale jak je možné, že mě to nenapadlo dříve? Něco mi ukradlo kořist a já ani nepřemýšlela nad tím CO..

„Kterého myslíš?“ zeptal se Duskclaw. Už si moc nepamatoval co myslela, ale pak si vybavil tu noc. On si musí najít nějakou možnost jak mě trestat...ona je horší než já.. „Možná už vím co myslíš,“ řekl s nečitelným výrazem ve tváři, „já si myslím že ať už se mu stalo cokoliv, tak už to tím že se dlouze budeme bavit o tom co se stalo to nezměníš.“ Pokračoval v olizování své packy a snažil se Rain dostat z hlavy. Nevím proč se o to zajímáš tak dlouhou dobu po tom co se to stalo. Některé věci mě prostě nedají spát.

Rainheart přikývla. Mlčky se pustila do králíka před sebou. Asi má pravdu... Ale stejně si myslím, že tohle mi nedá spát ještě dlouho... pomyslela si zamyšleně. "Tu myš si klidně nech. A tamhle" kývla hlavou směrem k pavučinám před jeho tlapkami. "máš ty pavučiny, aby si mohl Mossfurovi vyčistit ty rány. Sám si říkal, že jde jen o čištění, takže to určitě není nic náročného.. Proto ti určitě nebude vadit, když mu je pro jednou vyčistíš ty." Celou dobu co mluvila, ji na tváři hrál lehký úsměv. Sice se ji moc nelíbila představa, že by se měl o chudáka Mossfura starat zrovna Duskclaw, ale nijak moc to neřešila.

Já tě vážně nechápu. Duskclaw se podíval klacek s chuchvalcem pavučin. „Co jsem říkal je teď jedno protože už čištění ran NENÍ potřeba,“ řekl ostře, „pokud máš jiný názor tak je to tvoje věc, ale já to dělat nebudu.“ Dál si olizoval svoji packu. Nevím proč se o něj vůbec zajímáš. Může si za to přece sám, ne? Hah! Navíc už to ani není potřeba...proč se tolik snažíš!? Duskclaw se zarazil v čištění své packy, protože si vzpomněl na to, co včera Rain říkala. Jeho pohled směřoval k zemi a on si v hlavě urovnával myšlenky. Popravdě... nešel bych ty rány čistit ani kdyby měl vykrvácet.

Rainheart se zamračila. Proč to prostě neudělá? Čím dříve mu ty rány vyčistí tím dříve bude mít pokoj! "Říkal si, že pouhé čištění ran nic není. Bojíš se, že si umažeš tlapky?" mňoukla s úšklebkem. Už ji pomalu, ale jistě začínal štvát. Mlčky dojedla svého králíka a olízla si tlapku, kterou si následně prohlédla. Byla to ta zraněná. Stále tam měla jizvičku, ale ta byla skoro nepatrná. Rain ju s povzdechem položila na zem a s nastraženýma ušima se podívala na Duskclawa. To byl vždycky takhle tvrdohlavý?

„Neříkám že se bojím, říkám že je nebudu...v tom je rozdíl,“ řekl Duskclaw unaveně. Nedonutíš mě k tomu. Podíval se na oblohu. Třeba když spočítáš všechny hvězdy na obloze tak to půjdu udělat... dělám si srandu. Sklopil zrak k potoku a zvedl se aby se mohl napít. Sklonil hlavu k chladné vodě a napil se. Potom zvedl hlavu a sedl si znovu na stejné místo. Zahleděl se Rain do očí a zvedl hlavu aby se cítil důstojněji. Takže...co uděláš s tím že já nic neudělám?

Rainheart nevěděla co dělat. Normálně ji nedělalo problém někoho přesvědčit, aby udělal něco v její prospěch... Jenomže to byli moji přátelé. Znala jsem je a věděla co na ně působí. Nebylo těžké je přesvědčit ať šlo o cokoliv... Rain se už chtěla postavit, aby to udělala za něj, ale potom se zarazila. Já se jen tak nevzdám.. "A jak mám vědět, že se opravdu nebojíš?" mňoukla naprosto klidně. Poté se ušklíbla. "Já se třeba bojím dvounožců.. Ale to je rozhodně něco jiného. Bát se mytí ran je podle mě pod tvou úroveň." Když domluvila, povzdechla si a s předstíraným zoufalstvím zakroutila hlavou. Nepřestanu tě štvát dokud mu ty rány neumyješ..

„Já se nebojím,“ řekl Duskclaw s výsměšným úšklebkem ve tváři, „pokud bych se bál tak bych se choval jinak. Ale ty se možná bojíš.“. Takže ty se bojíš dvounožců? Budu si to pamatovat -jako jednu z mála věcí které si pamatuji. Odmítal se zvednout z místa dokud Rain nepřizná svoji porážku. Říká se že moudřejší ustoupí, ale to je jenom kvůli tomuto přísloví. Když počká než ustoupí ten druhý, tak si dříve prosadí svůj názor. Myslím že ten moudřejší je ten co neustoupí. Nastavil nečitelný výraz a počkal co se stane dál.

Rainheart se na něj zamyšleně podívala. "Kdybych se bála, tak bych se o něj, na rozdíl od někoho, nestarala" odsekla. Proč to prostě ten prašivec neudělá? Jestli se s ním takhle budu dohadovat další úplněk, vážně ho zabiju... "A jestli se nebojíš.. proč mu ty rány nevyčistíš?" zeptala se a tázavě se na něj zadívala. To je pro něj tak těžké, prostě mu ty rány vyčistit a dát tam ty zatracený pavučiny? Rain si olízla srst na hrudi a přitom přemýšlela nad tím, jaká smrt by pro něj byla ta nejkrutější. Mohla bych ho utopit... Nebo ho hodit do řeky, zachránit, znovu ho tam hodit a pořád dokola... Až by mě to přestalo bavit, tak bych ho mohla utopit. Jo to by šlo.