Příběh Hromového klanu I.

Rainheart se nepatrně zamračila, ale potom její pohled zjihl. Nevypadal zrovna nejlíp.. navíc ho zatím nikdy neslyšela mluvit takhle. Rain si povzdechla, odsunula nedojedeného špačka stranou a opatrně se k Duskclawovi přitiskla. Poté si položila, jak už u ní bylo zvykem, hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Když byla vždycky smutná, nebo se necítila jako nejšťastnější kočka pod sluncem, pomáhali ji její přátelé. Kdykoliv věděla, že jsou s ní a dělali ji společnost, cítila se mnohem lépe. Třeba to bude platit i na Duskclawa.. pomyslela si zamyšleně.

Duskclaw dlouho nevěděl co má dělat. Rainheart byla příjemná společnost, ale cítil se s ní nesvůj...ale zároveň ne. Uteču nebo ji odstrčím nebo to nechám být? Zase zavřel oči a čekal co se stane dalšího. Doufal že ona sama začne s nějakou konverzací, jenže zároveň doufal že se ho nebude na nic ptát. Možná by bylo lepší kdyby oba byli ticho. Na modro-černé obloze už svítili hvězdy a Duskclawovi se zavírali oči.

Rainheart nevěděla co říct. Oči měla zavřené, ale spát se ji nechtělo. Je unavený i Dusk? Teď bych si docela povídala, ale jestli chce spát měla bych ho nechat. Rain pomalu zamrkala a zadívala se na nebe. Hvězdy jasně zářily a měsíc se už líně nesl po obloze. Dívá se na ty hvězdy, právě teď i někdo další? pomyslela si Rain zamyšleně. Tohle místo je dokonalé. Spousta jídla i vody.. Jsme tu sami nebo se tu někde toulají další kočky? "Chce se ti spát, nebo se tě můžu zase na něco zeptat?" mňoukla po nějaké době přemýšlení. Stále zaujatě sledovala hvězdy a přitom několikrát švihla ocasem. "Vím, že jsem hrozně otravná..." dodala ještě po chvíli s povzdechem.

Duskclaw otevřel oči a zahleděl se směrem kde se o něj opírala Rainheart. „Záleží na tom co je to za otázku,“ zopakoval pobaveně svoji předchozí odpověď.Spát se mi možná chce , ale ty se setjně zeptáš znova až se probudíš. Jsi otravná, ale čím déle tě znám tím méně mi to vadí...očividně. Obrátil zrak k zemi a olízl si packy. Čekal až řekne svoji otázku a doufal, že to nebude žádná z otázek na které se už ptala a on jí odpověděl 'nevím' nebo jí lhal.

Rainheart nejistě švihla ocasem a na chvíli zavřela oči. "Myslíš, že tady někde v okolí žijí nějaké další kočky?" optala se zamyšleně. "Tohle místo je příliš dokonalé, nato aby jsme tu byli jediný." Ani nevěděla jak ji to zničehonic při pohledu na hvězdy napadlo, ale teď ji ta otázka stále vrtala hlavou. A co když je tu možná i nějaký klan..? Při té myšlence oči zase otevřela a trochu se zamračila. I kdyby byl.... stejně by nás ze svého území vyhnali. Když na nás pohlédnou, vidí jen hubené toulavé kočky.. Nic víc.

„Nevím. Ale lhal bych ti kdybych řekl, že si myslím že jsme tu sami,“ řekl Duskclaw nezaujatě a unaveně, „když jsem sem přišel cítil jsem starý pach mnoha koček... ale taky míšený s pachem krve.“ Zamračil se a přitáhl ocas blíže k tělu. Pokud tu ještě někdo je tak doufám že ho nepotkáme... nemám zapotřebí se s někým prát nebo tak. „Pokud tu někdo je tak se dřív nebo později ukáže, ale každým dnem se pravděpodobnost snižuje...myslím,“ dodal po chvíli.

Rainheart trochu zklamaně přikývla. "Asi máš pravdu" připustila. Nechtělo se ji věřit, že tady jsou vážně sami. Přeci není možné aby byli na tak úžasném místě jen oni tři... Rain se zhluboka nadechla a vydechla. Dusk má pravdu. Kdyby nás tu bylo víc, určitě by jsme už na někoho narazili. Možná ještě narazíme. Rain zvedla hlavu z Duskclawova ramene a položila si ju na tlapky. Stále k němu byla však přitisknutá. Ani si neuvědomovala jak dobře ji s ním je. Kdyby nás měl vážně jednou opustit, asi bych to nedala. Stejně jako Mossfur.. Jaký by byl život bez těch dvou? Rain si už ani nedokázala představit, že by ty dva neměla každý den vídat. Byla to až příliš strašná představa. V tu chvíli ji napadla další otázka. "Kdyby jsme náhodou narazili na nějaký klan a oni nás přijali mezi sebe... Zůstal by si s námi a žil v klanu? Nebo by si odešel?" zeptala se a zvědavě se na něj podívala. Tohle ji opravdu zajímalo. Šance, že narazí na klan, který je mezi sebe příjme, není velká ale kdyby náhodou.. Opustil by nás kvůli životu v klanu? Nebo by tomu dal šanci a zůstal s námi?

Duskclaw zavřel oči a zamyslel se.Já bych nějak došel k závěru že bude lepší zůstat, ale...„...Záleží na tom co by to bylo za klan,“ řekl tiše. Zastříhal ušima a znovu otevřel oči. Možná bych se rozhodl že bych zůstal jen kvůli tomu, že bys tam šla ty...Ale pak bych stejně skončil jako tulák protože bych neplnil rozkazy, protože bych je nechtěl plnit. Natáhl levou tlapku vpřed, jakoby si chtěl přitáhnout toho hraboše, ale pak ji prázdnou přitáhl zpět. Mám to chápat prostě tak, že když najdeme klan tak vy dva se k němu určitě přidáte a je jen na mně jestli se taky přidám? Není to jen na mě...

Rainheart nastražila uši a podívala se na něj. Takže on by klidně odešel? pomyslela si lehce smutně. Nemůžu se divit... nežil v klanu, určitě by to pro něj byla velká změna. Já bych za nic nevyměnila život v klanu. Nevyměnil by za nic on život tuláka? Odešla bych s ním? Kdyby se rozhodl, že klan opustí? A co Mossfur? Nechala bych ho tam samotného? Najednou Rain došlo jak složité by to bylo. Kdyby Dusk nechtěl žít v klanu, odešla by s ním, nebo by zůstala s Mossfurem? To byla ta nejtěžší otázka, kterou si kdy sama sobě položila. "Popravdě.. nejradši bych byla kdyby všechno zůstalo takhle. Klidně bych dál žila život jako tulačka, kdyby to znamenalo, že budu ten život žít s vámi" mňoukla nakonec a nepatrně se usmála. Poté se zadívala na hvězdy.

Duskclawovi se naježila srst. Byla by schopná zůstat tulačkou kvůli mě? Vím že myslela i Mossfura, ale stejně. Zajímalo by mne co by udělala kdyby jeden z nás chtěl do klanu a druhý ne. Koho by si vybrala? „Myslím že by to ale bylo proti tvojí vlastní vůli,“ řekl zamyšleně, „myslím že bys měla jít do klanu. Klanový život bys určitě uvítala radši než život tuláka, nemám pravdu?“ Zahleděl se prázdně před sebe.Ale já si nedokážu představit co bych bez tebe dělal.

Rainheart se zadívala na své packy. "Máš pravdu" špitla. Mlčky přitiskla svou hlavu k jeho krku a smutně si povzdechla. "Ale jak bych mohla žít v klanu s vědomím, že tam nejsi ty? Kdyby si odešel, musela bych si vybírat mezi tebou a Mossfurem. Nepřežila bych to bez Mossfura, kdybych zůstala s tebou. A kdybych zůstala s Mossfurem v klanu nepřežila bych to bez tebe. Proto chci aby to zůstalo takhle. Nedokázala bych si vybírat mezi vámi.." Rain zavřela oči a smutně vydechla.

Duskclaw se znovu podíval jejím směrem. Takže já nebo Mossfur a ty si nedokážeš vybrat. Její slova mu začala šrotovala v hlavě. Možná bych ti mohl s výběrem pomoct. „Hm...“ zamyslel se Duskclaw. Olízl si packu a začal přemýšlet nad nějakým zlým plánem jak odstranit Mossfura ze hry. Nějak aby na to nikdo nepřišel že jsem to byl já... A aby to bylo daleko od vody. Možná si sám ani neuvědomoval jak hluboce nad tím přemýšlí. Mossfura ještě moc neznal, a tak nemohl strategii promýšlet do detailů, ale přes to nad možností jeho smrtelné 'nehody' přemýšlel.

Rainheart měla nastražené uši, aby ji neunikla jeho odpověď, ale on mlčel. Povzdechla si a zamyslela se. Nad čím asi přemýšlí? pomyslela si stále přitisknutá k němu. Přemýšlí taky nad tím, jestli by radši žil jako tulák nebo zůstal s ní a Mossfurem? Rain zavřela oči a spokojeně zapředla. Bylo ji skvěle. Ještě aby tady byl Moss.. Vše by bylo lepší kdyby si s nimi taky mohl povídat Rain se donutila tyhle myšlenky zahnat stranou. Určitě se brzy probudí a bude tu s nimi. A vše bude naprosto dokonalé. "Nad čím přemýšlíš?" zeptala se po nějaké době kdy pořád spokojeně předla.

Duskclaw se vytrhl ze svých hlubokých myšlenek. Chvilku nevěděl co odpovědět. „Nad spoustou věcí,“ řekl krátce aby aspoň trochu zodpověděl její otázku. Proč by se někdy na něco takového ptala. Myslím že umí číst myšlenka...ale proč by se pak ptala? Prostě jí nebudu říkat úplnou pravdu a bude to v pohodě. Vlastně jsem jí mohl říct že přemýšlím nad tím co jí na její otázku řeknu. Pozdě. Olízl se a podíval se na Mossfura. Třeba se prostě neprobudíš a já ani nic nebudu muset dělat.

Rainheart si ho podezřele prohlédla. Zdálo se, že je myšlenkami někde jinde. Trochu se zamračila, ale potom si unaveně položila hlavu na tlapky. Nechtělo se ji spát, spíše jen přemýšlela co by mohla říct, aby nějak zase navázala konverzaci. Nejistě se zadívala směrem k potoku. Mlčky se olízla a vstala na roztřesené nohy. Rychle pohledem zkontrolovala Mossfura a poté se otočila na Duskclawa. "Jdu se napít" mňoukla a kývla směrem k potoku. Než se vydala pryč, schválně švihla ocasem, takže trefila Duskclawa přímo do obličeje. Pobaveně se usmála a rychle se rozběhla pryč dříve než po ní Dusk vystartuje. Trochu aji doufala, že půjde za ní. Mlčky se posadila na břehu potoka a napila se.

„Dob-“ Duskclaw to nestihl doříct protože dostal ocasem do obličeje. Grr.... co si jako myslíš že děláš. Vyskočil na nohy a doběhl za ní na břeh potoka. Z nějakého záhadného důvodu se na ni nedokázal naštvat. Nicméně se k ní otočil a spíše řekl než zavrčel: „Co to mělo být?“ Nedokázal se ani pořádně zamračit. Posadil se aby na ni měl stejný pohled jako ona na něj.

Rainheart se zářivě usmála. Takže to vyšlo.. pomyslela si potěšeně a s nevinným úsměvem se na Duska otočila. Z nějakého důvodu teď překypovala štěstím a na chvíli měla chuť cáknout po něm vodu. To by, ale nedopadlo dobře... tak na to koukej zapomenout! "Co co mělo být?" optala se s úšklebkem a jen stěží zadržovala smích.

Hádej... „Švihla jsi mě do obličeje,“ řekl Duskclaw ublíženě. Proč jí to vůbec říkám když ji nemám v plánu zabít. Ztrácím tu čas. Otočil se k potoku aby se napil podobně jako to udělala Rain. Ani si neuvědomoval jakou žízeň měl. Když dopil, zvedl hlavu aby se mohl znovu podívat na Rain.

Rainheart se pousmála. Počkala až Duskclaw dopije a poté znovu nasadila nevinný výraz. Chystala se něco říct, ale došlo ji, že Duskclaw se rozhodně nebaví tak jako ona. On se nikdy nechová jako kotě Rain.. To jen ty máš tak hravou povahu. Rain si nakonec povzdechla. "Promiň, nemyslela jsem to zle" mňoukla nakonec a nejistě se zadívala na svoje tlapky. Doufala, že teď není Dusk naštvaný.

Duskclaw se zahleděl do dálky. Nevěděl co říct, nevěděl co má dělat ani co si myslet. Proč se mi tohle děje? Stočil si ocas kolem těla a zavřel oči. Doufal že Rainheart začne mluvit o něčem jiném a na tohle brzo oba zapomenou. Neměl proč to dál řešit.

Rain nastražila uši. Nic. Neřekl na to nic. Vyděšeně zvedla pohled, ale netvářil se naštvaně. Zlobí se? Nezlobí? Rain nevěděla co dělat. Nakonec se postavila, došla k němu a posadila se vedle něj. "Nezlobíš se, že ne?" mňoukla nejistě. Vždyť jsem toho tolik ani neudělala ne? Rain se napjala a doufala, že na ni nezačne řvát nebo po ní nevyjede. Už před pár dny pochopila, že štvát ho není dobrý nápad. Skoro bezmyšlenkovitě nadzvedla zraněnou packu. Rána byla stále vidět, ale Rain doteď o svém zranění ani nevěděla. Za což byla ráda. "Nechtěla jsem tě nijak naštvat, myslela jsem to jen z legrace" pokračovala po nějaké době.

„Já to chápu“ řekl Duskclaw se stále stejně prázdným prázdným výrazem ve tváři, „a nezlobím se, neboj.“ Kdybych byl naštvaný tak to poznáš. Asi jsem jenom unavený. Duskclaw hlasitě zívl. Nečekal že se něco takového stane zrovna když pomyslí na to že, je unavený. Myslím že ty všechno myslíš z legrace... to je ten problém. Všimnul si toho že měla nadzvednutou packu se zraněním které jí uštědřil. Tím my chceš naznačit že jsem ti provedl už hodně věcí a mám tě nechat žít? Je složité jen přemýšlet nad tím že bych ti něco takového udělal znovu a já nevím proč.

Rainheart si olízla zraněnou packu a položila ju na zem. Nic. Ani náznak bolesti. To ji potěšilo. A ještě více ji potěšilo, když ji Duskclaw ujistil, že na ni není naštvaný. Díky Hvězdnému klanu.. pomyslela si Rain. Na chvíli se zamyslela co by mohla říct. Najednou měla v hlavě prázdno. Až na jeden nápad, který se ji zdál jako záchrana. Oči se ji rozzářily. "Něco mě napadlo" mňoukla a rozzářeně se na Duska zadívala. Než stačil něco namítnout, Rain pokračovala: "Když jsem se stala učednicí, hrála jsem se staršími učedníky jednu hru. Ona to vlastně ani nebyla hra, ale to je jedno. Prostě jsme si každý dávali navzájem nějaký otázky, takže jsme se tak o tom druhém dozvěděli něco nového a na dlouho nás to zbavilo. Například jaké je toho druhého oblíbené jídlo a tak." Rain se na Duska tázavě zadívala. Tohle je šance dozvědět se o něm něco víc.. Rodinu a život u dvounožců radši vynechám nezdálo se, že by to bylo jeho oblíbené téma na povídání.

„Já ale nejsem učedník,“ odvětil Duskclaw prázdně. Zní to stupidně. Myslím že vyrůstala ve velice divném prostředí. Myslím že učedníci měli jinou práci než hrát 'hry'. Zaryl drápy do země, což nebylo vidět přes jeho středně huňatý ocas. „Ale šanci tomu dát můžu,“ řekl po chvíli suše. Hned věděl že to bude špatný nápad. Určitě se bude ptát na věci, které by ji neměli zajímat. Už si to dokážu představit. Začal si upravovat srst na hrudi a čekal co řekne.

Rainheart si nevšímala jeho poznámky a ani tonu hlasu. Nadšeně se usmála, a poté se zamyslela co by ji o něm zajímalo. Něco co by se ji do budoucna hodilo. Například to s tou vodou.. Třeba se bojí ještě něčeho a ona o tom neví. "Bojíš se ještě něčeho kromě vody?" zeptala se a zamyšleně na něj pohlédla. Čeho by se tak někdo jako on mohl bát? Už jenom voda je lehce překvapující... "Nemyslím to tak, že bych toho nějak využila proti tobě" dodala potom rychle a nastražila uši.